MYSTERY FILM :: Arnošt Vašíček :: EGYPTSKÉ ZÁHADY

    Starý Egypt, jak o něm vypovídají letopisy a dochované  archeologické nálezy, fascinuje svou tajemností a svádí k nesčetným hypotézám a spekulacím. Stály u jeho kolébky sudičky v kosmických skafandrech, nebo v temně modrých tógách vládců utopené Atlantidy? Docházelo zde ke kontaktům s jinými světy? Byly pyramidy v Gíze stavěny s pomocí mimozemské techniky? Jsou kříženci lidí a zvířat důkazem genetických pokusů návštěvníků z nebes? Z čeho vyvěraly tak neobyčejné náboženské zvyky a posmrtné obřady?

   Příval otázek se přelévá přes vetchou hráz vesměs nejasných odpovědí. Střízliví muži vědy bijí na poplach: Nasaďte náhubek fantazii! Zahalte minulost do zatuchlého pláště všednosti! Vše bylo jinak!

   A co když mají pravdu? Co když Egypt není tak tajemný, jak se soudí, co když je ještě daleko tajemnější? Možná že pyramidy, chrámy a hrobky, nesčetné sochy, malby a reliéfy, tisíce nápisů na stěnách, stropech a sloupech, štosy popsaných papyrů, všichni ti svědkové dávnověku sice jsou fascinující vypravěči, ale přesto nám něco zamlčují. Neodhalují celý obraz Egypta, jen jeho nepřehlédnutelnou část. Největší tajemství ale zůstávají skryta. Nezmocnili se jich písaři, malíři a rytci, protože o nich mnohdy nevěděli ani jejich vládcové. Byla výsadou úzkého kruhu zasvěcenců. Dědictvím z hlubin věků. Poselstvím, které neputovalo po prašných cestách z kamení, ale neviditelnými drahami ducha.

První díl Egyptských záhad vyšel již před čtvrt stoletím. Za tu dobu archeologové učinili nové, někdy velmi překvapivé objevy. Leccos se vysvětlilo a naopak vynořily se mnohé další nejasnosti, které na tajemnou minulost země faraónů vrhají ještě temnější stín. Kdosi moudrý řekl, že rozluštění každé záhady nás vždy přivede jen k další záhadě a ta je obvykle ještě větší než ta původní. A opravdu moderní věda sice dokonale zodpověděla spoustu sžíravých otázek, ale s některými si stále neví rady. Získané poznatky některé nejasnosti ještě více prohloubily a zamotaly.

   Nové vydání Egyptských záhad se snaží postihnout i senzační nálezy z posledních let. Přináší přepracovaný, aktualizovaný a notně rozšířený text původních dvou dílů doplněný o doposud nepublikované kapitoly.

 Velký formát  Pevná vazba  232 stran  Více než 150 barevných fotografií a ilustrací  DPC: 349 Kč

K dostání u všech dobrých knihkupců nebo  na  mysteryfilm@iol.cz   59 613 56 86

e  pub PDF MOBI cena 200 Kč  

Ukázka I.:

     V noci z 16. na 17. září roku 2002 sledovaly stamiliony televizních diváků z více než 140 zemí přímý přenos z pyramidového pole v Gíze. Hluboko v útrobách Velké pyramidy se malá skupinka lidí pokoušela proniknout za tajemné zapečetěné dveře. Před zraky celého světa tak mělo být odhaleno jedno z největších tajemství naší planety. Z takzvané královniny komnaty stoupá směrem k jihu dokonale opracovaná šachta čtvercového tvaru. Již na počátku devadesátých let dvacátého století německý badatel Rudolf Gantenbrink zjistil neuvěřitelný fakt: zatímco šachty z faraonovy komory ústí na povrchu pyramidy a předpokládá se, že sloužily k větrání nebo měly magický význam, tato jižní šachta je uměle uzavřena. Po 65 metrech ji přehrazuje vápencový blok se dvěma měděnými madly.

   Odborníci z National Geographic a z egyptské Nejvyšší rady pro památky požádali bostonskou firmu iRobot o sestrojení zvláštního robota, který by dokázal proniknout úzkou strmou šachtou až k překážce, prozkoumat ji a poodhalit, co se skrývá za ní. Přesněji řečeno – robot měl za úkol pomocí nejmenšího radaru na světě změřit tloušťku vápencových dveří, provrtat je a prostrčit dovnitř kameru s optickými vlákny. Ta pak měla zprostředkovat pohled do prostoru za dveřmi. Svět napjatě očekával objev tisíciletí. Vědci i laičtí badatelé spekulovali, co je asi uloženo za pečlivě uzavřeným poklopem. Nachází se v tomto dosud utajeném prostoru nikdy nenalezená mumie faraona Chufeva? Jsou tam uloženy poklady nesmírné ceny, papyrusové svitky s tajnými vědomostmi, neznámé přístroje – nebo dokonce důkazy o návštěvách mimozemšťanů?

   Ve víru těchto bouřlivých dohadů si nikdo nevšímal jedné šokující okolnosti. Okolnosti, která mrazila. Ke dveřím vede jen jediná cesta – 65 metrů dlouhá šachta o straně pouhých dvacet centimetrů. Tímto kamenným tunelem se neprotáhne ani malé dítě. Dveře ale mají kliky právě z této strany. Jak je to možné? Jestliže je nikdy nemohla otevřít lidská ruka, komu tedy byly určeny? Od koho se očekávalo, že uchopí ona měděná madla a vstoupí do prostoru za nimi?

   Rozluštění této fascinující záhady je úzce spjato s odpověďmi na klasickou sérii otázek: kdo, kdy, jak a proč. Tedy kdo pyramidu postavil, kdy se tak stalo, jaká stavební technologie byla použita a především proč bylo věnováno tolik nesmírného úsilí, aby v poušti vyrostl skutečný div světa. I když se nás učebnice dějepisu a odborná literatura snaží přesvědčit, že v případě Velké pyramidy máme docela jasno, pravda je zcela jiná. Čím více objevů bylo v této oblasti učiněno, tím více nejasností nás sužuje.

 Ukázka II.:

Objevení hrobu faraona Tutanchamona v roce 1923 bylo archeologickou senzací 20. století. Vykopání jediné nevyloupené hrobky v Údolí králů přineslo nejen nálezy nesmírné ceny, ale svým objevitelům i pověstnou kletbu faraonů. Více než dvě desítky archeologů, badatelů a vědců, kteří se zabývali výzkumem panovníkova hrobu anebo jeho mumie, zemřely na nevysvětlitelné zdravotní potíže, nebo zahynuly za záhadných okolností. Podrobnosti jsou uvedeny v samostatné kapitole.

    Historiky více než náhlý a mnohdy velmi podivný konec jejich kolegů zajímá spíše smrt samotného Tutanchamona. Proč zemřel ve věku pouhých osmnácti let? Byl opravdu zavražděn, jak naznačují někteří badatelé na základě zhmoždění, nalezeného při pitvě mumie na temeni faraonovy lebky?

    V lednu roku 2001 přišli nizozemští odborníci s novou překvapivou verzí. Tutanchamon prý trpěl neznámou chorobou, snad jakýmsi smrtelným druhem obezity. Obvod jeho boků byl o plných třicet centimetrů větší než obvod hrudi. K tomuto závěru vědci dospěli výzkumem faraonova šatníku. Na univerzitě v Leidenu podrobně proměřovali faraonovo šatstvo, které nalezl archeolog Carter za vchodem do hrobky v Údolí králů. Mezi dětským oblečením z doby chlapcova nástupu na trůn se nacházely desítky zvláštních rób. Rozbor těchto kusů oděvů dokázal, že jejich střih absolutně neodpovídá mírám zdravého muže v Tutanchamonově věku. Byly velmi volné v oblasti břicha. To prý svědčí o nadměrném nárůstu tukových depozit kolem faraonových boků. Je tato dedukce správná? Zahubila faraona tloušťka vyvolaná neznámou nemocí?

   Vědci pro tuto novou hypotézu nemají jiný důkaz než neobvyklé rozměry panovníkových šatů. Byl tedy faraon v posledních letech svého krátkého života nesmírně obézním mladým mužem? Nemohl být opakovaně těhotnou ženou?

    Nesmysl! Šílené! Absolutní lež! Plamenné výkřiky zděšených učenců již jistě zapalují hranici pro kacíře. Jsou ale bouřlivé námitky klasiků historie oprávněné? Neměli by pro tentokrát oni sami odvolat některá svá jen velmi chatrně podložená tvrzení?

   Nad Tutanchamonovým životem a smrtí se vrší obrovská pyramida nezodpovězených otázek. Pod její zdrcující tíhou se domněnka, že faraon nebyl jinochem, ale mladou ženou, již nezdá tak absurdní a hodná výsměchu a zavržení.

Ukázka III.:

      Uprostřed posvátného města On, na plochém vrcholu nízkého pískového pahorku, se před tisíci lety rozkládal obrovský chrám zasvěcený bohu Reovi. V jeho nezastřešených, k sálajícímu slunci otevřených prostorách byl uctíván jeden z nejtajemnějších předmětů všech dob – aureolou dohadů a fascinujících pověstí obestřený benben.  I když tento záhadný svědek nejtemnějších hlubin lidských dějin bývá označován jako kámen, vůbec není jasné, co to vlastně bylo. Vytesaná modla ve tvaru pyramidy, svérázná astronomická pomůcka, meteorit, nebo mimozemské plavidlo?

    Město On, známé také pod řeckým jménem Héliopolis, je považováno za nejstarší kultovní centrum Egypta. Stávalo v místech, kde dnes rozpíná svou nenasytnou náruč Káhira, na samé hranici čtvrti Matarija, v blízkosti léčivého pramene, u něhož podle tradice při útěku do Egypta odpočívala Panna Marie. K chrámovému okrsku o rozměrech 1100 krát 500 metrů putovali věřící z celé země. Modlili se ve svatyni zasvěcené bohu Reovi, a doufali, že budou moci spatřit posvátný benben. Věřili, že je to „nebeská komora“, zvláštní komnata, která se odpoutala od Hvězdné lodi, aby mohlo božstvo slétnout na Zemi. Řečeno dnešní terminologií, šlo o výsadkový modul, v němž přistála mimozemská posádka.

  Mytické texty sdělují, že bůh Re pocházel z Planety milionů let. Putoval vesmírem v obrovském plavidle. Když se dostal do blízkosti Země, přesedl do horní části své lodi a snesl se dolů. Nebeská komora měla tvar pyramidy s oblými rohy. Archeologové objevili její zmenšenou repliku vytesanou z kamene. Na jedné straně lze zřetelně rozeznat, jak ze vstupního otvoru vyhlíží postava s rukama zvednutýma k pozdravu. Je to gesto, které důvěrně známe. Symbolizuje – nemám zbraň, přicházím v míru. Máme tedy uvěřit, že benben byl cizí kosmické plavidlo? Nelze popřít, že toto záhadné cosi muselo mít pro tehdejší obyvatele obrovský význam. Doslova změnilo jejich dosavadní pohled na svět. Přispělo ke zrodu nového náboženství.

    Egyptologové jsou přesvědčeni, že chrám v Héliopolis byl vůbec první svatyní zasvěcenou bohu Reovi. Zasloužila se o zrod tohoto kultu osobní přítomnost božstva a jeho benbenu? Byl chrám postaven na památku této neobyčejné události? Nebo dokonce právě v jeho masivních, vysokou zdí obehnaných prostorách nebeský létající stroj parkoval?

Ukázka IV.:

     „…Ve dvacátém druhém roce ve třetím zimním měsíci o šesté hodině denní … písaři z Domu života spatřili, jak z nebe přichází ohnivá koule. (I když) neměla hlavu, dech jejích úst byl smrdutý. Tělo měla sáh dlouhé a sáh široké. Neměla hlas. Jejich srdce z toho byla rozrušena, i padli k zemi… Šli za králem…(?), aby ho o tom zpravili. Jeho Veličenstvo přikázalo,…zkoumalo se,… pokud jde o vše, co je psáno v Domě života. Jeho Veličenstvo přemýšlelo o tom, co se stalo. Po několika dnech se jich však ukázalo mnohem víc! Zářily na nebi více než slunce až po hranice čtyř nebeských sloupů… Mocný byl shluk ohnivých koulí, královo vojsko je pozorovalo a král byl s ním. Bylo to po večeři. Nato se zvedly výše jižním směrem. Dštily ryby a drůbež. Byl to zázrak od založení této země nevídaný. Přiměl Jeho Veličenstvo, aby si dalo přinést kadidlo a usmířilo zemi… (Zapsat?), co se stalo, do knihy Domu života, (aby se o tom zachovala?) vzpomínka navěky.“

   Tento text je mnoha ufology považován za vůbec nejstarší doklad pozorování neznámých létajících objektů. Jeho znění poprvé zveřejnil americký časopis Doubt v roce 1953. Údajně jde o transkripci a překlad egyptského papyru z doby vlády Thutmoseho III. (1490 až 1436 p.n.l.). Unikátní dokument redakci listu poskytl Tiffany Thayer, který, jak uvedl, ho obdržel v zásilce od knížete Borise de Rachewiltze s následujícím vysvětlením: „Transkripce, již posílám, je podle papyru z Nové říše, který jsem nalezl mezi jinými papyry a dokumenty zesnulého profesora Alberta Tulliho, bývalého ředitele Egyptského muzea ve Vatikánu. Přivezl je z Egypta, ale až do jeho smrti zůstaly nepřeloženy a nezveřejněny. Mohl jsem je přeložit díky laskavosti jeho bratra, monsignora Gustava Tulliho z Vatikánského archivu. Tato transkripce je částí královských letopisů z doby Thutmoseho III. a originál je ve velmi špatném stavu. Začátek a konec chybí, písmo je vybledlé a je tam několik mezer, které jsem uvedl i ve své hieroglyfické transkripci a očísloval je. Vybral jsem z papyru nejlépe zachovanou a snad nejzajímavější část. To však musíte posoudit sám.“

Ukázka V.:

    Řada dodnes nevysvětlených otázek obklopuje i některé další egyptské mumie. Skotský velkostatkář Alexander Seton koupil od vylupovačů hrobů v Gíze keramické střepy, sošky a také notně poškozené mumifikované ostatky. S jejich dovozem na zámek Prestonfield se Setonovo sídlo otřáslo v základech. Z nevysvětlitelných důvodů zde vypuklo několik požárů, rodinu majitele i služebnictvo postihly horečky, silná nevolnost a ztráty vědomí. Na chodbách se zjevovala vysoká průhledná postava, porcelán a sklo, uložené v dobře uzamčených skříňkách, praskaly a samy od sebe se rozbíjely. Vitrína s mumií se téměř každého dne převrátila a ostatky z ní vypadly, jako kdyby se zesnulý pokoušel uniknout ze svého vězení. Seton kapituloval a svou starožitnou kořist vrátil do Gízy.

   V Britském muzeu je uložena mumie kněžky Amona Re, za níž se jako černý závoj vlečou neštěstí a smrt. Její objevitel si večer po otevření hrobu nešťastnou náhodou ustřelil ruku. Druhý archeolog zahynul o pár dnů později. Mumii koupil jistý Williamson a dříve, než měla být vystavena, ji nechal převézt k fotografovi a zdokumentovat. Fotograf se přiřítil zděšený. Na vyvolaných fotografiích nebyla mumie, ale obraz živé Egypťanky, jejíž oči se neobyčejně leskly. Několik dnů na to byl fotograf zavražděn, samotný Williamson podlehl neznámé chorobě. Kněžku získalo muzeum a umístilo do vitríny ve staroegyptském sále. Jistý čas se nedělo nic. Pak našli strážce oddělení, jak leží mrtvý na zemi před mumií. Šestadvacetiletý mladík, který ho vystřídal, zde pracoval jen čtyři dny. Při návratu domů ho přejel automobil. Mumie je nyní ukryta v depozitáři. Série tragédií nebyla nikdy objasněna. Případ se udál ve třicátých letech a vzrušil evropskou veřejnost.

   V Dér el-Bahrí, na úpatí tři sta metrů vysoké kolmé skalní stěny, se rozkládá jedna z nejúchvatnějších staveb celého Egypta – zádušní chrám královny Hatšepsovet. Polští archeologové, kteří zde již více než třicet pět let působí, vyprávějí neuvěřitelné zkazky o řadě potíží, s nimiž se zde musejí potýkat. Byly to především nevysvětlitelné poruchy měřicích a elektronických přístrojů, podivné optické úkazy a záhadná onemocnění členů týmu, jejichž příznaky zmizí, jakmile se postižený vzdálí z lokality.

  Vysoko nad chrámem vybíhá ze skály malý výčnělek. Fotografové zde mají příležitost k jedinečným záběrům svatyně i celého panoramatu s Nilem na obzoru. Podezřele mnoho z nich se ze snímků již nikdy nemůže radovat, jejich roztříštěná těla končí vedle slunečního oltáře na nejvyšší terase. Právě v Dér el-Bahrí došlo v roce 1997 k masakru turistů, při němž zahynulo více než 60 osob.

Královna se prý rozhněvala poté, co při zahájení archeologických vykopávek požehnal vědeckému týmu katolický kněz, a dělníci vykonali příslušný rituál pod vedením muslimského duchovního. Na Hatšepsovet se jaksi zapomnělo.