MYSTERY FILM :: Arnošt Vašíček :: ZLODĚJ TVÁŘÍ

…svět je plný podivných tvorů, kteří nejsou vidět, a skrytých věcí. A pokud by oko mělo tu schopnost je spatřit, lidé by užasli, jak vůbec mohou na světě obstát.

                                                                                                                           ZÓHAR  Svatá kniha kabaly

 MYSTERYFILM nabízí nový napínavý mysteriozní thriller Arnošta Vašíčka ZLODĚJ TVÁŘÍ. 

Pevná vazba  208 stran Cena 369 Kč včetně příspěvku na dopravu

Objednávky na: mysteryfilm@iol.cz nebo tel. 59 613 56 86 

Ukázka I.:

    Sotva se setmělo Ester Bergrová zamířila k hřbitovu.   Věděla, že nastala jediná noc v roce, kdy duše vstávají z hrobů k modlitbě. Noc Hašana raba, poslední den svátku Sukot, kdy jsou definitivně zpečetěny Boží výnosy, týkající se osudu člověka. Již odpoledne sedmkrát obešla Horní synagogu a recitovala hašanot, symbolické verše nazvané podle úvodního na Adonaj, hoši'a na (Prosím Hospodine, zachraň), ale tušila, že ani úpěnlivé modlitby tentokrát nestačí.  Pomalu zmáčkla kliku. Jak očekávala, kovová brána byla zamčena. Vydala se vzhůru podél mohutné hřbitovní zdi, až k místu, kde se její výška snížila a úzká trhlina dovolovala proniknout dovnitř. Se zatajeným dechem se protáhla na druhou stranu, zůstala stát hned na kraji hájemství zesnulých a shlížela dolů. Tisíce kamenných náhrobků pokrývaly svah v nepravidelných řadách. Vytvářely obrovský labyrint, zalévaný přízračným svitem měsíce. Ester vytáhla šofar, přiložila, jej k ústům a vydala první táhlý tón.  Pronikavý zvuk beraního rohu se nesl tmou halasně a neodbytně jako by sám anděl smrti svolával k poslednímu soudu. I mrtví museli slyšet jeho hlas a alespoň na nepatrný okamžik vyplout z temnot zapomnění. 

   Ester již několik dnů cítila, že se děje cosi podivného. Její schopnost rozpoznat neviditelné a skryté ji napovídala, že kdesi v blízkosti se zjevilo Zlo a jeho moc stále roste. Netušila odkud se vzalo ani proč se tak rychle šíří. Dokonce ani nepostřehla jediný projev té neznámé temné síly. Přesto nepochybovala, že nebezpečně ohrožuje svět, který znala. Doufala, že o dnešní zázračné noci ji modlící se duše poradí. Nikde jinde u nás nebylo pohřbeno tolik moudrých rabínů. Snad některý z nich vyslyší její prosby a napoví, jak nadcházející zkázu zastavit.

 Ukázka II.:

Soudní lékař se odvrátil od těla na pitevním stole. „Ve vodě moc dlouho nepobyl. Tak dva, maximálně tři dny. A neutopil se. Byl popraven.“

 Drexler nevěřícně vyvalil oči. „Jak to myslíte?“

   „Jak to říkám. Dostal zásah do pravého spánku. Jedna střela z bezprostřední blízkosti.“

  „Nemohl si to udělat sám?“

  Lékař bezradně rozhodil rukama. „Úplně vyloučit to nemůžu, ale vzhledem k dalším okolnostem, velmi pochybuji.“

  Drexler zbystřil. „O jakých okolnostech je řeč?“

   „V těle jsem našel ještě jednu kulku. Uvízla v hýždí. Jizva se téměř zhojila“.

   „Takže ho kdosi střelil už před časem? Dovedete odhadnout kdy?“

   „Před dvěma, možná třemi měsíci. Rána nebyla sešita a špatně srůstala.“

     Drexler přemýšlel nahlas. „Proč se nenechal odborně ošetřit? Dostal by se do maléru, kdyby musel vysvětlovat, jak k té střele přišel?  Nebo k doktorovi nemohl z nějakého jiného důvodu, třeba ho někdo věznil?“

   „To už musíte zjistit sám,“ řekl patolog. „Já vám jen mohu potvrdit, že ty střely měly různou ráži a že na končetinách nejsou žádné odřeniny ani otlaky od pout. A teď to hlavní.“ Naklonil se nad stůl, nadzvednul roušku a odkryl hlavu pitvaného muže.

„Vrah vzal oběti tvář.“

    Drexler se znechuceně zašklebil. Ani pobyt ve vodě neubral zásahu na děsivosti.  Z hlavy nebyla stažena jen pokožka, kdosi z ní pilkou odříznul celou obličejovou část. 

„Asi nám chtěl nám ztížit identifikaci,“ poznamenal.

   Lékař si tím nebyl jistý. „Na to by stačila kyselina. Ale faktem je, že jsem na těle nenašel nic podle čeho byste zjistil, kdo to je. Žádné umělé klouby ani jizvy po operaci. Jen tady to malé tetování,“ ukázal na modrý symbol na mužově zápěstí.

Další záhadou je, proč tenhle zákrok na hlavě byl proveden až den, dva po smrti oběti a po ten čas tělo zůstalo zahrabáno v zemi.“

   Drexler si potřeboval ujasnit, že dobře rozumí. „Počkejte doktore, chcete tím říct, že vrah toho chlápka nejdříve střelil do spánku a někde pohřbil. Pak si to rozmyslel, nebožtíka znovu vykopal, odříznul mu obličej a tělo hodil do řeky?“

    „O tom není pochyb. Po celé postavě byla kůže napadena červy z půdy, ale v otevřené ráně na hlavě jsem je nenašel.“

Ukázka III.:

Ester Bergrová ještě před minutou seděla u stolu v kuchyni, listovala knihami z dědečkovy pozůstalosti a pročítala jeho poznámky na okrajích stránek i na volných vložených listech. Hledala radu nebo alespoň nápovědu, jak zabránit, aby démon neposílil přivolanými přízraky natolik, že jej už nebude možné porazit.  Nenašla nic. Za to intenzivně cítila, že v šeru za okny se cosi děje.  Instinkt ji varoval. Blíží se nezvaní hosté. Vyšla ven z domu. Zůstala stát na verandě a shlížela k lesu.  Nikdy zvlášť libě nevoněl. Půda mezi listnatými stromy se po deštích měnila v močál. Stojící voda vytvářela mělké tůně, obklopené vyvýšeninami bahna. Hniloba a plíseň prosakovaly ovzduším.  A nyní k nim přibyl pach smrti.  Jednou se zúčastnila exhumace a stále nedokázala z čichových buněk vypudit ten nepopsatelný odér rozkladu.  To, co se ji nyní vedralo do nosu, bylo stejné jako tenkrát. Jako by se nedaleko otevřely hroby starého hřbitova.   Z lesa se vyvalil neprůhledný opar. Stoupal po mírné strání až k verandě, zastavil se těsně před ní, kynul a nadýmal se. Vlnil a vířil.   To nebyla mlha plující nad hladinou, kterou Ester viděla tisíckrát. Uprostřed se cosi hýbalo.   Vítr zesílil. Vyrval z mléčně bílé stěny velký chuchvalec, odval ho stranou a jako by otevřel okno, odkryl pohled do útrob toho podivného oblaku.  

   Ester zesinala. Přímo před sebou, skoro na dosah ruky, spatřila ponurou vesnici. Okna omšelých prastarých domů byla zatlučena deskami. Kostel se již částečně rozpadl. Kříž s Kristem přibitý na jeho dveřích byl otočen hlavou dolů. Na pusté návsi leželo několik mrtvých psů. Jejich mršiny se už částečně rozložily. Jediné světlo vycházelo z hostince. Uvnitř to žilo. Kostlivci v hadrech kroužili světnici v podivném trhavém tanci. Křepčili a vyskakovali. Šílený rej sledovaly další kostry, sedící u stolů s prázdnými poháry.  Povolal démon do své armády obyvatelé prokleté vesnice Grubern, o níž vyprávěla místní legenda?

  Nový poryv větru průrvu uzavřel. Oblak se roztočil, vystoupal do výše a rozplynul. Ester mrazilo. Stála nehybně. Nepřítomným pohledem civěla do noční krajiny.  V  duchu probírala, co se právě stalo.  Ne v mystickém transu jako obvykle, ale za plného vědomí spatřila přízraky.  Věděla, co to znamená. Stejně jako předcházející oběti dostala varování, že je na řadě.