MYSTERY FILM :: Arnošt Vašíček :: VELKÉ TAJNOSTI

Nová faktografická knížka Arnošta Vašíčka především o současných senzačních objevech přináší řadu vzrušujících kapitol:  Mimozemšťané z planiny Nazca – Tajemství Opičího boha – Ostrov čarodějů – Jeskyně tisíců sluncí – Ještěři bytosti – Zóna nadpřirozena – Démoni z neznáma

Brožované vydání  160 stran  barevná příloha cena 249 Kč 

Objednávk\y přijímáme na: mysteryfilm.cz  , tel.čísle: 59 613 56 86  nebo přes objednávkový formulář. 

 Ukázka: 

 Ten pohled vyrážel dech. Hned za vchodem do nízké jeskyně seděla podivná mumie. Vysušené tělo bylo nezvykle bílé, jako by ho kdosi celé přetřel sádrou a nevynechal ani pootevřená ústa. Protáhlé hlavě dominovaly nepřirozeně velké vypouklé oči. Ruce i nohy ukončovaly pouze tři nelidsky dlouhé prsty. Snímky mimozemšťana z planiny Nazca zveřejnila televizní stanice Gaia TV v druhé půlce června 2017. Díky internetu a facebooku si je již v prvních dnech prohlédly milióny fascinovaných diváků. Záhy se ukázalo, že mimozemských mumií je dokonce šest. Ta velká, podobná tříprstému člověku a pak pět dalších, pouze několik desítek centimetrů vysokých, s vychrtlými tělíčky, prodlouženou lebkou a vizáží až podezřele podobnou maketě mimozemšťana z muzea UFO v americkém Roswellu.

„Největší objev 21. století“ uvedl na obrazovky mexický novinář Jamie Maussan a rozhodně publikum nešetřil. S pomocí několika přizvaných odborníků krmil dychtivé davy jednou senzací za druhou. Například tvrzením, že rodinka trpasličích mumií má prý mnohem blíž k ještěrům než lidem. V těle jedné samice rentgen dokonce odhalil tři vejce. Zatímco ufologové řičeli nadšením, v táboře skeptiků bili na poplach. Vědci v jednom šiku odmítali uvěřit, že v Peru byl nalezen nezvratný důkaz o existenci mimozemských civilizací. Sami se o tom ale přesvědčit nemohli. Gaia TV sice ve svém vysílání a na internetových stránkách prezentovala spoustu detailních videozáběrů a rentgenové snímky mumií, ale k samotným tělům nikoho cizího nepustila. Výzkum směli provádět jen přizvaní, spřátelení experti. A přiznejme rovnou, že řada z nich měla podivnou reputaci. Samotný hlavní guru novinář Maussan byl v minulosti opakovaně nařčen a v několika případech i usvědčen ze záměrných „archeologických“ podvodů. Foto 1 a, b nebo c Malé mumie údajně spočívaly v jeskyni na planině Nazca. Její poloha ale není známa, stejně jako jméno nálezce. Představitelé vědy mohli tedy do boje vytáhnout jen proti tomu, co sice viděli na vlastní oči, ale zprostředkovaně přes monitor počítače. Biolog Rodolfo Salas-Gismondi z Univerzity v Limě vystoupil s domněnkou, že velký tříprstý mimozemšťan byl vyroben ze skutečné předkolumbovské mumie. Šlo o člověka, jemuž byla již v kojeneckém věku uměle deformována lebka do prodlouženého tvaru, jak to v Peru praktikovaly mnohé staré civilizace. Soudobí plagiátoři mu ovšem z každé končetiny usekli palec a malíček a jejich články použili k prodloužení zbývajících tří prstů. Tak vznikl dojem působivých „mimozemských“ pařátů. Stopy po tomto zásahu měl zakrýt nános sádry. Malí vetřelci pak byli vyrobeni skládáním různých částí lidských a zvířecích těl. Z hlav jim přitom byly odříznuty nos a uši. 

Gaia TV kontrovala rozhovorem s doktorem Edsonem Vivancem. Ten diváky ujistil, že sice existují jisté pochybnosti, ale také mnoho detailů potvrzujících, že těla jsou skutečná. „Umělé vytvoření lebek tak nezvyklého tvaru by byl velmi náročný, ne-li přímo nesplnitelný úkol. Našli jsme dokonale srostlé švy a další anatomické znaky, které dokazují, že to jsou opravdové lebky.“ Vivanco zároveň upozornil na další zvláštnosti. „Malé mumie nemají prsní žlázy. Jejich žebra jsou odlišně uložena než u člověka. Foramen magnum (velká díra), tedy otvor, kterým je lebka napojena na tělo, je u člověka oválný. U zkoumaných mumií má nezvykle čtvercový tvar. Bílý prášek na povrchu těl není sádra, ale nános rozemletých mořských řas, který urychlil vysušení.“ Závěrem Vivanco prohlásil: „Neobjevil jsem nic, co by naznačovalo, že jde o podvod, že těla těchto mumií byla záměrně upravena nebo pozměněna.“

II.

V dávných dobách žily na Zemi podivné bytosti. Obři i trpaslíci, kříženci lidí a zvířat, mořské kreatury s hlavou člověka i tajemná stvoření, která sestoupila z hvězd. Fascinující zprávy o výskytu těchto stvůr se dochovaly doslova na celém světě a byly dlouho považovány za pouhou báji. Některé archeologické objevy ale naznačují, že naši planetu skutečně obývali velmi zvláštní tvorové. Patřili k nim i humanoidé s hlavou ještěra, jejichž zpodobnění byla nalezena hned v několika velkých centrech starověkého Blízkého východu? Stovky malých terakotových sošek představují muže i ženy s protáhlou holou hlavou, úzkými štěrbinami očí, připomínajícími spíš pohled hada než člověka, a s „čumákem“ ještěrky. Vytvořili je představitelé obeidské kultury. Ta se v Mezopotámii začala rozvíjet již před 7000 lety a byla tedy předchůdcem pozdějších vyspělých civilizací. Koho jejich sošky asi představují? Jsou to návštěvníci z hvězd? Reprezentanti sice pozemské, ale doposud neznámé ještěrčí rasy? Nebo pouze lidskou fantazií zplozená monstra? Nejednoduší a přitom zřejmě nejméně pravděpodobné vysvětlení předpokládá, že jde o prosté zachycení reality. Majitelé sošek tak skutečně vypadali. Příslušníci obeidské kultury (chce se mi napsat obejdové) si deformovali lebky do protáhlého „hadího“ tvaru a podle archeologů je možné, že záměrně zdůrazňovali i asijské šikmo uložené oči. O tom, proč většinu tváří ukončuje zvířecí „čenich“, ale vědci zarputile mlčí.

III.

Ten malý kousek země by mohl být bez upejpání nazván královstvím hrůzy a děsu. Životy domorodců ovládala tajná společnost, jaká nemá na světě obdoby. Skutečná mafie čarodějů, kteří nosili zázračné pláště ušité z kůže mrtvých panen. V podzemních svatyních drželi příšerné tvory se zdeformovanými těly. Na prvý pohled se nedalo zjistit, která část ještě patří člověku a co je už zvíře. Tyto opravdové nestvůry byly krmeny masem malých dětí. A lidské oběti byly nezbytnou součástí i většiny černokněžnických rituálů. Nikdo dodnes netuší, co vše strašného se tu skutečně odehrálo a co se zde možná ještě stále děje. Není snadné oddělit pouhé povídačky od reality. Ostrov Chiloé, v oblasti Los Lagos v jižním Chile, Inkové nazvali „domovem racků“. Jejich impérium končilo nepatrný kousek na sever při ústí řeky Maule. Svět na protějším břehu Inkové považovali za Zemi temnoty a tajemství. Byla to krajina, kterou ovládaly čarodějnice a nadpřirozené síly.