MYSTERY FILM :: Arnošt Vašíček :: TAJEMNÉ FENOMÉNY

Svítící netvoři   Vetřelci se třemi prsty   Hrůza mezi nebem a zemí   Nevysvětlitelná zmizení   Létající přízraky   S puncem podivností  Ostrov prastarých mysteriíí  Chupacabra znovu útočí -  Monstra a nestvůry......

Celobarevné vydání velkého formátu v brožované vazbě má 192 stran a cenu 299 Kč.

Objednávky na mysteryfilm@iol.cz nebo tel.: 59 613 56 86 

Ukázka I.

    „Nebylo ještě příliš pozdě, ale venku již panovala tma. Nakrmila jsem kozy, poklidila stáj, vyšla ven a vracela se k domu. V půli cesty jsem zaslechla jakýsi šramot. Svítila jsem si na cestu malou baterkou, ale ta ozařovala prostor jen přímo přede mnou. Do míst, kde se cosi pohybovalo, její paprsky nedosáhly.   Zvuk zesílil. Ať už to byl člověk nebo zvíře, rozhodně se to blížilo ke mně. Zrychlila jsem krok. A pak jsem přímo před sebou spatřila podivnou bytost. Měla lidské tělo, vlastně to byly spíš jen kosti potažené nesmírně bledou, skoro průsvitnou kůží. Na konci dlouhého pohyblivého krku seděla holá hlava, které dominovala velká kruhová světla. Nešlo o zvířecí oči, v nichž by se odrážel svit mé baterky. Z těch ohromných otvorů vycházela silná záře jako z reflektorů. Byla jsem vyděšená k smrti. Ale ten podivný tvor zřejmě taky. Otočil se a prchal pryč. Neutíkal po dvou, vzdaloval se jakýmisi přískoky po všech čtyřech.“     

    Svědectví farmářky z Indiany není jediné. V roce 1994 se obdobný případ udál   v Kalifornii. Také tentokrát šlo o osamělou usedlost uprostřed divočiny. Malý domek má jen dvě ložnice, a tak když majitele navštívila celá rodina, skoro dospělá vnoučata se rozhodla přespat venku na terase.

   „Probudil jsem se zřetelným pocitem hrůzy. Srdce mi bušilo. Tělo střídavě přelévaly vlny chladu a horka. Nechápal jsem, co se děje. Všude okolo byl klid. Nic nenasvědčovalo, že by nám hrozilo nějaké nebezpečí. Sestra spokojeně oddechovala zavrtaná ve svém spacáku až po nos. Nadzvedl jsem se na lokty a přes škvíry v zábradlí se rozhlédl. Na dvoře stálo více než dva metry vysoké vyzáblé stvoření. Jeho kůže fluoreskovala mlhavým světlem barvy Měsíce. Na hlavě nemělo vlasy a také tělo bylo úplně holé. Tvář připomínala člověka, ale detaily se nedaly rozeznat. Oči zářily do tmy. Vydalo se to rovnou ke mně. Úplně jsem ztuhnul. Nevím, zda mě to děsivé cosi vidělo nebo ne. Terasa spočívala ve tmě, zatímco na dvorku pod hvězdami bylo jasněji. Každopádně tvor těsně před domem zatočil do pravého úhlu a pochodoval kolem dřevěné stěny. Když mě míjel, zahlédl jsem, že má drsnou kůži na nohou.“

   Na sklonku šedesátých let minulého století nastala hotová exploze podobných setkání. Jedno svědectví pochází z města West Vancouver v kanadské provincii Britská Columbia. V dubnu roku 1968 ve zdejším Whitecliff Parku dva muži spatřili jasné bílé světlo. Pomalu se pohybovalo k okraji nedalekého lesa. Krátce poté, co zmizelo mezi stromy se na stejném místě vynořil malý zářící humanoid. Jas, který ho obklopoval, byl tak silný, že se nedaly rozeznat rysy obličeje ani detaily oděvu, pokud nějaký měl. Zdálo se, že cosi hledá. Poté, co si všiml, že není na místě sám, vrátil se rychlými, ráznými pohyby do lesa. Vzápětí se nad koruny stromů vyhouplo bílé světlo a bleskurychle zmizelo.

  Svítící netvory opakovaně pozorovali i američtí vojáci ve Vietnamu.   „Byli jsme na hlídce, když jsme mezi stromy zahlédli procesí humanoidních bytostí. Všechny dosahovaly výšky něco málo přes dva metry, měly holou hlavu a jejich kůže světélkovala. Nebyla to pouhá aura, která by obklopovala jejich těla. Studené světlo, které z nich vycházelo, prozařovalo prostor do vzdálenosti více než jednoho metru. Všichni čtyři se pohybovali naprosto tiše. Vypadali spíš jako duchové. Měli jsme pocit, že o nás vědí, ale nijak nereagovali a zmizeli v džungli.“

II.ukázka

Byl jsem nedočkavý jako malé dítě u vánočního stromečku těsně před tím, než smí rozbalit první dárek. Sotva kurýr odjel, položil jsem krabici na stůl, rozřezal přelepky celního úřadu, rozevřel víko a opatrně vytahoval na světlo velký skleněný poklop. Uvnitř na dřevěném podstavci stála kostra podivného zvířete. Bylo asi stejně vysoké jako kočka. Mělo ovšem poměrně velkou a protáhlou lebku s výraznými špičáky. Páteř přerůstala v dlouhý tenký ocas. Z její horní části, tedy ze zad, vyrůstaly asi dva centimetry dlouhé ostny.  Velikost a tvar končetin naznačovaly, že zvíře je schopno chodit po dvou i po čtyřech. Přiložený certifikát stvrzoval, že jde o úlovek z Mexika. Přesné místo nebylo uvedeno. Vzácný exponát jsem zařadil do kryptozoologické části výstavy Tajuplný svět v Žabím sklepu zámku Valtice.  Radost z nového úlovku do sbírky umocňovalo vědomí, že je doma i s veškerými potřebnými dokumenty. Celní úřad má samozřejmě své předpisy a tabulky pro zařazení dováženého zboží, a tak jsem se ani nepokoušel do kolonky předmět dovozu vpisovat slova jako pravděpodobně…, snad…., možná…a nakonec dodat otazník. Rovnou jsem napsal: kostra chupacabry. Solidnější by bylo napsat kostra neznámého zvířete, protože nikdo, ani lovec, ani původní majitel, ani já nevíme, co to vlastně bylo zaživa; ale dovedl jsem si představit, že slovo „neznámé“ bude pro celníka jak rudý hadr pro býka.  A povedlo se.  Očekávaná tahanice se nekonala. Úřad nenašel chupacabru mezi chráněnými exempláři ohrožených druhů živočichů a kostru propustil.         

      ZÁKEŘNÝ PIJÁK KRVE

       Chupacabra je jednou z největších novodobých záhad. Na přelomu druhého a třetího tisíciletí byly na celém světě nalezeny tisíce domácích zvířat s prokousnutým hrdlem. Jejich těla vždy zůstala netknuta, ale byla dokonale zbavena krve. V několika málo případech, kdy veterináři podrobili ostatky důkladné pitvě, se ukázalo, že přes dva malé, ale velmi hluboké vpichy byly vysáty i části jater, plic nebo jiných orgánů.  Záhadu zamotává skutečnost, že častokrát se napadené kozy, ovce, lamy či drůbež nacházely v zcela uzavřených prostorách. Neznámý útočník musel přinejmenším zvednout západku nebo odsunout závoru na dveřích stáje. Jindy se vůbec nepodařilo zjistit, jak se dostal dovnitř.

		Únosy do UFO	Chupacabra?
Ještěr z Nové Guinei?