MYSTERY FILM :: Arnošt Vašíček :: OPERACE SFINGA

V pracovně uzamčené zevnitř je nalezena mrtvola úspěšného spisovatele. Na místo přijíždí komisař Marten, aby odhalil příčinu smrti. Netuší ještě, že jde o první ze série tajemných zločinů, které bude mít za úkol rozluštit. Když se v přímém ohrožení ocitne i jeho sestra, začne to být poněkud osobní. Proč mu osud staví do cesty záhadná úmrtí? Může racionálně smýšlející moderní člověk připustit, že existuje něco, co nás přesahuje? Marten má pocit, jako by mu dávala hádanky sama sfinga. Naštěstí nemusí odpovědi hledat sám. Zdá se, že se v jeho okolí pohybuje několik velice schopných jedinců.

Nová kniha Arnošta Vašíčka přináší čtyři napínavé detektivní případy s puncem nadpřirozena.  

Vsaď se, že tě zabiju │ Svědci ze záhrobí  

Saturnův klíč │ Vražedný svit

Pevná vazba  224 stran Cena 299 Kč

Objednávky na  mysteryfilm@iol.cz  tel.59 613 56 86

nebo žádejte u svých knihkupců

Ukázka:

SVÉDCI ZE ZÁHROBÍ

Jitka Martenová se nervózně převalila na posteli. Šla spát brzy, ale stále nedokázala usnout. Vypadalo to, že první noc v novém bytě probdí. Do města se přistěhovala za prací. Ráno se jde představit majitelce kadeřnického salónu.S utahaným obličejem a černými podkovami pod očima budu vypadat jak po flámu. Měla bych zabrat aspoň na pár hodin.

Cítila zvláštní neklid. Vyvolalo ho cizí prostředí? Ráda cestovala. Spát někde jinde jí nikdy nedělalo potíže. Navíc dnes večer padala únavou. Z domova sice přivezla prozatím jen to nejnutnější, ale dalo jí dost práce, než vše vytahala nahoru a uložila. Možná si toho naložila až moc a rozbolavělé tělo se odmítalo poddat spánku.

Znovu se v posteli neklidně zavrtěla. Převalovala se ze strany na stranu. Bdění střídaly čím dál delší chvíle klimbání, než se konečně začala ztrácet v propasti spánku.

Jen těm, co nedýchají,
prý osud vyjeví se.
První noc v novém bytě.

Tehdy jsem zaslech píseň
z úst Smrti na orloji.

 Prudce se posadila na posteli. Srdce jí bušilo. Hruď svíral strach. Nemohla se nadechnout.

Proč ve snu slyšela zrovna tuhle Nohavicovu píseň?

Píseň z úst Smrti na orloji…

Je to varovné znamení?

Zvenčí k ní doléhaly údery hodin na věži nedalekého kostela. Byly tři. 

Mezi třetí a čtvrtou ranní nastává hodina démona, hodina duchů, hodina, kdy se zlé síly mohou projevit nejmocněji. Brána mezi smrtelníky a oním světem se otevírá.

Náhle si byla jistá, že v bytě není sama. Marně se snažila proniknout očima přes matné sklo ve dveřích do kuchyně. Neviděla nic. Zato uši dostávaly nepřetržitý příděl vjemů.

Dřevěná prkna podlahy zavrzala. Příbory v kredenci opakovaně zařinčely. Někdo chodil kolem linky a stolu. Ozvalo se bolestné vzlyknutí. Pak cosi hlasitě udeřilo o zem.

A nastalo ticho.

Nervy napjaté k prasknutí jí nedovolily vstát. Seděla na posteli s bezkrevným obličejem a tělem staženým křečí.

V kuchyni byl klid.

Čekala dlouho, než se opatrně postavila a po špičkách došla ke dveřím. Na vypínač nesáhla. Nechtěla na sebe upoutat pozornost. Zlehka zmáčkla kliku.

Úzkou štěrbinou nahlížela do prostoru ozářeného světlem z ulice. Neviděla nic, co by tam být nemělo. To ji uklidnilo. Vstoupila dovnitř. Vzápětí vykřikla.

Na podlaze ležela převrácená židle. Na stěně za ní se houpal stín oběšence.

SATURNŮV KLÍČ

Nahá dívka na kamenném stole vyjekla hrůzou.

Do sklepení s klenutým stropem vcházel podivný průvod. Za zpěvu hypnotizujícího chorálu, pomalým krokem, v řadě jedna za druhou se k ní blížily postavy v dlouhých černých hábitech. Obstoupily obětiště a sklonily hlavy. Přes velké kapuce, stažené hluboko do čela, světlo neproniklo. Tváře halil temný stín.  

Neviděla nic, ale ze všech stran cítila doteky nedočkavých očí.

Kdo jsou?  Co mi chtějí udělat?

Pozvedla hlavu. Přes svá ňadra a doširoka roztažené nohy spatřila muže v šarlatově rudém plášti s vysokým zvednutým límcem.

Byl to její pán! Ten štědrý a rozjařený, ale velmi často také nevyzpytatelný, prchlivý a nelítostný Jan Šembera. Stál u skříňky, zabudované ve zdi. Klíčem otevřel masivní dřevěná dvířka, zpevněná železnými pláty. Na dně výklenku ležela velká šperkovnice. Šembera odklopil víko, vytáhl velký medailon na tlustém stříbrném řetězu a pověsil si ho na krk. Pak vyndal podlouhlý balíček. Z několika vrstev červené látky vysvobodil pečlivě zabalenou dýku. Zastrčil si ji za pas.

 Na pulpitu ležela velká kniha. Do její vazby z černé kůže byly vyraženy stříbrné hvězdy a symbol planety Saturn.

Šembera knihu otevřel, nalistoval stránku s magickou formulí k přivolání uctívané démonské entity. Vztáhl obě ruce nad sebe. V pozici oranta sytým hlasem zahájil evokaci: „Almuchabola, Absegalim al kaskilb ablaon. Gotos avis, Gotos venis, Gotos uni. Averagola Gotos.“

Postavy v kutnách zaujaly stejný postoj modlících se prosebníků.  S rukama vzepjatýma ke klenbě vzývaly příchod Gotose. Stále dokola opakovaly konec zaklínadla: Averogola venis, Gotos uni, Averogola Gotos…

Ovzduší bylo nabité nervním napětím. Plameny šlehající z velkých mís na podlaze i z hořících loučí v držácích na zdi se chvěly. 

Dívka šílela strachy. Divoce zmítala končetinami, jak se pokoušela uvolnit z provazů, kterými byla připoutána ke kovovým kruhům v rozích stolu. 

Vyvolávání Gotose zrychlilo a zesílilo. Prosba o jeho příchod se nesla tajnou podzemní svatyní, odrážela se od kamenných zdí a vracela zpět jako burácivá ozvěna.

Velmistr Šembera sevřel v dlani dýku. Přistoupil k dívce.

Nastal čas podpořit zjevení nadlidského demiurga lidskou obětí.

Krev vytryskla až na nedalekou stěnu. Nesčetné rudé kapky jako by měly kouzelnou moc a dokázaly odemknout dávno zapomenutá dvířka do jiných světů. Zeď pod jejich dotekem kamsi zmizela a odhalila ústí temného tunelu. Z hlubin země se valila žhavá láva. V její spalující záři se rýsoval stín blížící se děsivé postavy.

Gotos přicházel.

VRAŽEDNÝ SVIT

Bořitovský hrobník se přinutil vstát až těsně před devátou. V hlavě mu hučelo, žaludek tancoval čtverylku. Kyselý dech spaloval hrdlo. Rychle se opláchl, nasoukal do pracovního a nazul bagančata. Klíče od auta nechal ležet na stole. Na jízdu na kole se taky necítil.

Hospodu opouštěl po půlnoci vrávoravým krokem námořníka po měsíční plavbě, a ještě teď nestál na nohou příliš jistě.

Trvalo dobrou půlhodinu, než šouravou chůzí dorazil k bufetu. Dopřál si dršťkovou polévku a dvě dobře vychlazené desítky.  Kocovina ho neochotně začala propouštět ze svých spárů. Odolal pokušení urychlit její odchod velkým rumem, zaplatil a vydal se ke hřbitovu.

Příjemně chladný vzduch konejšil rozpálené čelo a bystřil zdecimované jednotky mozkových buněk. Rozbolavělé tělo ale s každým krokem trpělo. A to ho čekal nejobtížnější úsek cesty. Ke gotickému kostelu svatého Jiří vedlo proklatě vysoké schodiště. Hotový Mount Everest pro člověka v jeho stavu.Rozhodl se vyšlapat nahoru oklikou po silnici.

Kostel a stará hřbitovní zeď, která k němu z obou stran přiléhala, tvořily přední, nejstarší část hřbitova. Dovnitř se dalo vstoupit jednou ze dvou branek, umístěných zleva i zprava kousek od stěn svatostánku. Právě tady už pár dnů odkopával základy.

Přešel po fošnách, které zakrývaly vyhloubenou jámu, a vydal se k bývalé márnici. Už z dálky viděl, že okno je otevřené. To není možné! Včera okno rozhodně neotvírala nevzpomínal si, kdy to udělal naposled.  Nebylo proč. Těla nebožtíků tu nespočívala už desítky let. Nízký jednomístný domek sloužil jako skladiště nářadí. Příval čerstvého vzduchu zajišťovalo občasné otevření dveří dokořán.

Přiblížil se k oknu skoro na dosah ruky a rentgenoval ho pohledem. Skleněné tabulky zůstaly neporušené, dřevěný rám nehyzdily žádné stopy po násilném vniknutí.Otevřel okno někdo zevnitř? Hrobník popošel ke dveřím a vzal za kliku. Bylo zamčeno.

Vytáhl klíč, odemkl a vstoupil. Do téhle márnice se mohl vloupat jen blázen nebo četa romských kopáčů zachvácená neléčitelným virem pracovní horečky. U stěn stálo několik krumpáčů a rýčů, pár lopat, dvoje kolečka, hrábě, křovinořez a dřevěná konstrukce na zpevnění stěn hrobů. Byly tam také zahradnické nůžky, pila a pilka, role silné černé fólie, několik prázdných kbelíků, provazy i nádoby s různým obsahem, ale naprosto nic, co by se dalo výhodně prodat. Snad jen vysokotlaký čistič a bateriová sekačka, ale obojí zůstalo na místě.

Hrobník okno zavřel a zkusmo zacloumal kličkou. Okno se ani nehnulo. Sedělo pevně v rámu. Uvolnit by je nedokázal ani silný poryv a včera navíc bylo bezvětří. Otevřít ho musel jen někdo zevnitř. Jak se ale do márnice dostal? Kromě něj neměl nikdo klíče.

Hrobník se vrátil ke dveřím. Nasadil si brýle a pečlivě zkoumal zámek. Nenašel ani škrábnutí na kovu, ani rýhu ve dřevě. Zamkl někoho omylem v márnici, a ten pak musel vyskočit oknem, které se nacházelo sotva metr nad zemí? V místnosti nebylo nic, za čím by se mohlo skrýt třeba jen malé dítě.

Nemínil tím déle ztrácet čas. Cítil se mizerně. Kocovina otevřela druhou frontu. Nastal čas porazit ji jejími vlastními zbraněmi. Rozhodl se vrátit do bufetu. A pak si všiml, že se od včerejška přece jen něco změnilo.

V regálu u zadní stěny ležela zrezlá kovová přezka od opasku a vedle ní se černalo pár nepatrných kousíčků hlíny. Zcela jistě vypadly z lebky, kterou před pár dny vykopal u zdi kostela. Uložil ji tu do doby, než se poradí, co s ní.

Sám tu podivnou lebku nedokázal zařadit. Byla větší než lidská, měla protáhlé čelisti šelmy s velkými, ostrými zuby, ale netroufal si odhadnout, o jaké zvíře by se mohlo jednat. Snad by to mohl být pes či vlk? V každém případě kapitální kus. Lebka sice neležela v posvěcené půdě hřbitova, ale i tak bylo nepředstavitelné, aby v těsné blízkosti kostela někdo zakopal uhynulé zvíře. Lidé kdysi mívali k takovým místům úctu.

Hrobník nedokázal odhadnout, jak je lebka stará. A především ho trápilo, proč kousek od ní našel kovovou přezku, knoflík s půlměsícem a pár starých mincí. Byl tam kdysi pohřben nějaký člověk i se svým psem a z jejich ostatků se nedochovalo nic, jen lebka a pár věcí z kovu? Experti z muzea v Blansku by asi uměli tenhle rébus rozlousknout. Chystal se jim svůj nález oznámit, ale teď si nebyl jistý, zda se tím nevystaví celé řadě nepříjemných otázek. Především proč je k výkopu nepřivolal hned? A jak je možné, že dobře nezajistil vše, co objevil?

Zmateně zíral na prázdný regál. Ta zvláštní lebka v noci z márnice zmizela.