Na severu Sin-ťiangu v ujgurské autonomní oblasti hraničící s Mongolskem, Ruskem a Kazachstánem se v nadmořské výšce 1370 metrů rozkládá jezero Kanas. V mongolštině to znamená „nádherné a tajemné“. Jméno nebylo vybráno náhodně. Téměř 25 km dlouhou a 2 km širokou vodní plochu obklopují hluboké lesy a pruhy pastvin. Všude okolo se tyčí skalnaté vrcholy Altaje. V jasném slunném dni je hladina jezera tyrkysově modrá, když obloha potemnění a po svazích hor se valí mlha, nabude zlověstnou temně zelenou barvu. Uprostřed věčně chladných vod žije obří nestvůra.
Turisté, kteří navštívili jezero v utery 25.května, ji spatřili na vlastní oči. Jednomu z nich se podařilo natočit pohyb pod hladinou i velké vlny, které vyvolalo její připlutí k protějšímu břehu. Tajemné zvíře se předvádělo skoro osm minut., než opět zmizelo pod hladinou. Není to však poprvé, kdy byla příšera spatřena. Předchozími případy se zabývám v knize Záhady Číny a Tibetu.
MONSTRA Z JEZERA
Pomalu se stmívalo se. Jak slunce zmizelo za hradbou hor, vzduch se rychle ochladil. Chlapec přihnal dobytek na břeh jezera. Nechal zvířata napájet, sesbíral pár suchých klacíků a rozdělal oheň. Chvíli si hřál ruce nad nízkými plameny, když uslyšel, jak voda mohutně vyšplíchla. Téměř současně se ozvalo bolestné zachroptění. Vyděšené stádo se dalo na útěk. Trvalo chvíli, než přes běžící těla uviděl na jezero. Zvířenou hladina pokrývala růžová pěna. Na okamžik se v ní objevila hlava telete. Z rozervané šíje tryskala krev. Pak ho cosi velkého mohutným pohybem stáhlo do hlubin.
Zatímco na jiných tajemných jezerech domorodci nešetří barvitými detaily, tady máme k dispozici jen strohý popis. Jakoby se monstrum nikdy nevynořilo nad hladinu, jakoby vždy byl pozorován jen podlouhlý trup a obří hlava. A ještě jedna zvláštnost se nedá přehlédnout. Rozhodně nejde o osamělého jedince. Svědci vždy vypráví o celé skupině.
V červenci roku 1985 dorazila k jezeru vědecká výprava Sin-ťianské univerzity. Studenty vedl profesor biologie Xiang Lihao. Cílem bylo prozkoumat okolní divokou přírodu. Po několika dnech se objevilo několik rozměrných červených zvířat. Plula pohromadě ve velké vzdálenosti od břehu. Dalekohledy odhalily, že jde o téměř deset metrů dlouhé ryby. Dobře se daly rozpoznat jejich skoro metr velké hlavy, ostnaté hřbetní paprsky i výrazné ocasní ploutve.
Profesor usoudil, že by to mohli být gigantičtí lososi. Řeky na severu Číny obývá největší známý druh lososa Hucho taimen, ale i jeho nejurostlejší exempláře jen málokdy přesáhnou dva metry. Žije v jezeře Kanas obří forma této ryby nebo nějaké úplně jiné zvíře? Definitivní závěr nepadnul ani v další dny kdy se sice podařilo červená monstra vyfotografovat, ale nedokonalé záběry neumožnily spolehlivě určit, o jaké zvíře vlastně jde. Návnada v podobě divokých kachen a odleželých ovčích nohou nezabrala. Výprava se vrátila bez úlovku.
O tři roky později přelétávalo nad jezerem pátrací letadlo. Posádka se snažila kontrolovat každý kousek hladiny. Spatřen nebyl ani jediný kus.
Teprve na počátku června roku 2005 tři turisté z Pekingu zpozorovali, jak nad hladinu vyskakují jeden za druhým dva, opět asi deset metrů dlouhé exempláře. Obě „ryby“ se chvíli pohybovaly na místě a pak, jakoby je cosi vyděsilo, rychle zmizely uprostřed jezera. Svým pohybem vyvolaly skoro metr vysokou vlnu.
Prozatím nejdokonalejší video záznam byl pořízen 5. července roku 2007. Krátce před půl devátou romantickou náladu letního večera přebilo nečekané vzrušení. Poklidnou hladinu jezera rozbouřilo mohutné vlnění. Cosi se dralo z hlubin, cosi se pohybovalo ve vodě.
Několik turistů, tábořících na břehu, sáhlo po svých videokamerách a natočilo osm minut fascinujícího výjevu. Asi 15 členná skupina neznámých tvorů pluje po hladině jako flotila. Pro velkou vzdálenost se ale nedají rozpoznat detaily. Nepodařilo se to později ani z paluby největší lodi na jezeře, která sice tvory minula v těsné blízkosti, ale již za tmy.
Před sto padesáti lety byl z ruské řeky Dněpr vytažen čtyři a půl metrů dlouhý sumec, který je považován za doposud největší ulovenou sladkovodní rybu. Červená monstra z jezera Kanas jsou ovšem více než dvakrát delší. Některá svědectví dokonce hovoří o až 15 m dlouhých exemplářích. Jejich váha by musela přesáhnout tunu. Jsou to opravdu obří lososi, nějaký jiný druh ryby nebo jde o úplně jiného živočicha? Proč se tak velkého tvora doposud nepodařilo odchytit? A proč se objevuje vždy jen v určitých intervalech a pak na dlouhý čas zmizí?
Vysvětlení je možná ukryto v další na první pohled fádní a nudné záhadě (snad právě proto se ji zatím nikdo nezabýval), která je s jezerem spojena. Spadané dřevo vytvořilo na hladině několik stovek metrů dlouhý „vor“. Ten, jakoby ho pohromadě držela neviditelná síla, pluje po jezeře sem a tam. Někdy se na celé měsíce vytratí, nelze ho spatřit ze břehu, z lodi ani z letadla, a pak se jako Bludný Holanďan znovu nečekaně vynoří. Kde byl tak dlouho ukrytý?
Není skoro 190 metrů hluboké jezero na jednom nebo více místech spojeno s doposud neobjevenou rozměrnou jeskyní nebo podzemní řekou? Možná právě tam je nahromaděné dřevo stahováno proudy, aby po čase, když urazí kus cesty v temnotách, bylo opět propuštěno na hladinu. Neslouží tento prostor jako dokonalá skrýš i pro ona tajemná zvířata?
Náš svět není tak obyčejný, jak se zdá. Kdesi hluboko pod nánosem všednosti jsou ukryty stopy fascinujících tajemství. Útržky dávno odvátých dějů, minulost plná záhad a nevysvětlených okamžiků. Čekali bychom, že moderní věda jednou provždy skoncuje s nadpřirozenými jevy a tajemnými úkazy, že odhalí vše skryté a najde odpovědi na většinu vzrušujících otázek, ať již se týkají naší historie či současnosti. A je to přesně naopak. Jak se rozrůstá archeologický výzkum, přibývá nálezů s nimiž si nevíme rady. Čím více důmyslných přístrojů a technických postupů se používá, tím více se vynořuje nových záhad. Ve svých knížkách a filmech se pokouším dotknout alespoň některých z nich. Teď přibyly tyto stránky. Najdete na nich informace o novinkách z nakladatelství Mystery Film, tedy o tom, které knihy připravujeme k vydání, jaké hrané filmy či dokumenty právě natáčíme, články o záhadách i překvapivých objevech, a časem, jak doufám, i videosnímky, které natáčíme v různých koutech naší planety. Váš ARNOŠT VAŠÍČEK