MYSTERY FILM :: Arnošt Vašíček :: ZTRACENÁ BRÁNA

Očima ani sluchem, žádným z lidských smyslů, nezaznamenali sebemenší změnu. Nepostřehli vůbec nic. Vše zůstávalo při starém. Zářící křišťál na oltáři odrážel plamínky svíček. Ve vzduchu čpěl kouř a pach roztaveného vosku. Magická Praha nad jejich hlavami dál pokojně nabízela svá kouzla i prokletí, ale kdesi v jejím podzemí, někde blízko nich, skoro na dosah ruky, se cosi hnulo.Netušili, co způsobili, a neměli ani zdání, jak to zastavit. A přitom jim i městu zbývalo tak málo času k záchraně....

V spletitém podzemí Starého Města řádí záhadné monstrum. Jeho oběti mají na těle zvláštní škrábance. Ke všem napadením došlo poblíž rotundy svatého Kříže. Podle pověstí podobné stvoření utočilo na stejném místě již počátkem 15. století. Pokouší se pachatel napodobovat sériového vraha z minulosti, nebo se tajemné zlo vrací? A proč vzápětí umírají další lidé? Souvisí jejich násilná smrt s Voynichovym rukopisem, který se pokoušeli rozluštit? Je na stránkách této nejzáhadnější knihy světa ukryto nějaké strašné tajemství? Nachází se právě zde mapa mystického bratrstva Sat Bhai, zachycující nejtajnější místo neviditelné Prahy?

Edice České televize vydává nový napínavý thriller Arnošta Vašíčka ZTRACENÁ BRÁNA. Děj, plný zapovězených tajemství, konspiračních teorii a překvapivých zvratů volně navazuje na úspěšnou Ďáblovu lest. Expert na tajné sekty, znalec hermetických symbolů a černé magie doktor Runa spolu s komisařem Sumarou a s inspektorkou Šímovou řeší nový tajemný případ, v němž se sami ocitnou v zóně ohrožení..

Pevná vazba, barevná příloha, cena 299 Kč Objednávky přijímá Mystery Film, telefon 59 613 56 86, mysteryfilm@iol.cz nebo lze využít formulář Objednat. Platba dobírkou. Poštovné a balné se neúčtuje.

Ukázky:

I.

Ze tmy se ozval podivný zvuk. Temný a děsivý. Kruml zvedl hlavu. Napjatě naslouchal. Všechno to skřípění, vrzání a práskání, obvyklý koncert podzemního labyrintu, dobře znal. Ale tohle bylo jiné. Trvalo pár sekund, než našel správný výraz. Bylo to živé!

Nacházel se přímo pod rotundou svatého Kříže. Do této části chodeb pod Starým Městem skoro nikdo nechodil. Tak co ten neznámý zvuk vyvolalo? Stál nehybně a snažil se tu hádanku rozluštit.Jedna z lamp začala pohasínat. Kruml měl v batohu náhradní baterie, ale i tak se rozhodl práci rychle dokončit. Otočil se ke kamenné stěně. Ve výši očí byl vyrytý jakýsi symbol. Nikdy dřív si ho nevšiml. Možná nějaký nedávný otřes shodil ze zdi nános letité špíny a odhalil špatně zřetelné obrysy.

Kruml očistil rytinu od prachu a několikrát ji vyfotil. Přesunul se stranou, aby pořídil pár snímků zboku. Zmáčkl spoušť.

Blesk pročísl černotu hluboko do chodby.Čemusi tam vzadu se to nelíbilo.Záhadný zvuk se ozval znovu. Zněl stejně výhrůžně a rozhodně blíž. Pohybuje se?

Kruml si byl jistý, že ta zvláštní směsice skřeku šílence a zavrčení zvířete přišla z vedlejší větve, která ústila do hlavní chodby jen pár metrů od něj. Sevřel v ruce velkou kovovou svítilnu. Opatrně vykročil. Těsně před spojením chodeb zůstal stát. Vzrušeně oddechoval. Snažil se uhádnout, kdo asi se skrývá za rohem. Náhle udělal prudký pohyb vpřed, zároveň se otočil a proud světla jako pistoli namířil do prostoru, odkud zvuk přišel.„Je tady někdo?“

II

Runa nečekal v noci žádnou návštěvu. Byl již v županu a domácích trepkách na nohou, když u dveří zazvonila Ormová. Zavedl ji do pracovny, usadil v pohodlném křesle, oběma nalil vrchovaté sklenice červeného vína z karafy a sám zaujal pozici na druhé straně nízkého ratanového stolku. "Opravdu se představil jako Sat Bhai?“ navázal na její výpověď o tom, co právě podnikla.Ormová přikývla. „Už jsem volala komisaři Sumarovi, aby ho prověřil.“„Nezjistí nic,“ konstatoval Runa. „Sat Bhai není jméno. Je to název tajného mystického bratrstva.“Ormová se cítila zaskočená.„Co jsou zač?“

To nikdo neví. Původně působili v Allahabadu. Odtud sedm z nich vyrazilo do světa, aby našli místo, které nemá obdobu nikde jinde na Zemi.“

„Jaké místo?“

„Hledali jakousi anomálii,“ Runa se naklonil přes stolek. „Možná víš, že v některých lokalitách dochází k poruchám gravitace. Plechovky se kutálejí do kopce, voda teče vzhůru.“

Ormová připustila, že něco o tom četla.

„Vědci to neumí vysvětlit, tak obvykle obviňují svědky z omylu. No a teď si představ naprosto výjimečný kousek země, kde čas od času naše staré dobré fyzikální zákony neplatí vůbec. Prostě se tam cosi zvrtlo, nebo naopak, je to tak dokonale uzpůsobeno, že za určitých okolností můžeš právě a jen tudy opustit naši realitu a vstoupit do absolutního jinde. Rozumíš?“

„Vůbec ne,“ přiznala Ormová popravdě.

Runa se napil.Chvíli přemýšlel, jak jí co nejsrozumitelněji objasnit, o co Sat Bhaiům šlo. Rozhodl se, že nejlepší je léčba šokem. Přestal hrát od základní čáry a drtivě smečoval.„Prostě Sat Bhaiové hledali bránu do jiného světa, do jiné dimenze, do paralelního vesmíru. Chtěli překročit práh a navázat kontakt s bytostmi na druhé straně.“ Odložil sklenku. Zabodnul zkoumavý pohled do Ormové a tipoval, zda tu šílenou zvěst unese. „A nakonec to dokázali. Našli hranici mezi naším trojrozměrným prostorem a sousedy od vedle. Přesněji řečeno našli průnik, zapomenutá nebo možná schválně pootevřená dvířka v hradbách, které oba světy spolehlivě oddělují. A okolo té brány zbudovali první stavby města, ve kterém jako jediném na této planetě je možné překročit práh.“

Ormové to došlo okamžitě.„Založili Prahu.“

„Stalo se to někdy okolo roku 700,“ upřesnil Runa.

„Takže je to jen legenda,“ dovtípila se, „a žádné historické anály se o tom nezmiňují.“

„Přesně tak,“ uznal Runa. „Nedá se to ničím doložit. Máme jen indicie.“

Ormová napjatě čekala další díl téhle ságy.

„Allahabad je jedním z nejstarších a nejposvátnějších měst celé Indie. Původně se jmenoval Pragaja. Ještě před sto lety se mu říkalo Preág.“

„Souvislost s Prahou se nedá přeslechnout,“ poznamenala. „Má to logiku. Všichni osadníci pojmenovávali nová města podle svých dřívějších domovů.“

„Tentokrát šlo ještě o něco jiného. Sat Bhaiové dali svému sídlu na Vltavě jméno Prajága, což znamená oběť slunci. A poloha Prahy má se sluncem opravdu hodně společného. Jejím základem je zvláštní slunovratová přímka.“ Runa znovu usrkl.

Ormová mu netrpělivě visela na rtech.

„Původní jméno města – Prajága – se dá ale přeložit také jako obětiště, nebo obětní ohniště. Václav Hájek z Libočan v České kronice napsal, že na místě, kde se nacházel první práh a dům v Praze, byla později nalezena hluboká jáma, přikrytá plochým kamenem. Na jejím dně hořel tajný oheň, který nikdo nedokázal uhasit.“

Ormová se snažila vstřebat, co slyší.

„Jakou to má souvislost?“

„Myslím, že velkou. Takové věčně hořící kouzelné lampy dobře znali právě staří Indové. Jejich vynález připisovali Nágům – hadím polobohům, kteří sídlí v podzemí. A ještě jedna věc se nedá přehlédnout. Ve védách se objevuje strážkyně obětního ohně. Její jméno ti bude podezřelé.“

„Jak se jmenovala?“

Runa na Ormovou spiklenecky mrknul. „Pragavádí.“

III.

Šímová se hnala krátkou úzkou chodbou až k ústí do dalšího tunelu. Pár metrů před ním zvolnila krok. Tiše našlapovala na špičky.Ten, koho hledali, mohl číhat hned za rohem. Nechtěla mu dopřát moment překvapení.Těsně před koncem chodby zůstala stát. Naslouchala zvukům okolo sebe.

Všude panovalo ticho.Nezvyklé, hluboké ticho.Neslyšela žádné praskání, šelest ani hukot vody ve stokách. Pak se ozval tlumený dusot. Co si těžkého přeběhlo na pravé straně tunelu.Ozvěna kroků ve tmě trvala jen pár sekund, ale i tak dalo poznat, že postupně sílila.Znamenalo to jediné. Ten, koho se snažila dopadnout, už před ní neutíká. On se vrací!

Šímová cítila, jak jí vlhnou dlaně. Dech se jí zrychlil. Rozhodla se nečekat na útok. S pistoli namířenou před sebe vyhlédla za roh. Velký bílý žralok strachu ji neúprosně sevřel do svých čelistí.

Přímo před ní stál podivný tvor.