MYSTERY FILM :: Arnošt Vašíček :: ZÁTOKA KOUZELNÍKŮ

Před pěti tisíci lety se v ohybu Mexického zálivu objevil jeden z nejtajemnějších národů všech dob. Jeho skutečné jméno neznáme. Aztéčtí kronikáři ho nazývali Lidem kaučuku - Olmékové. Nevíme odkud přišli ani kam zmizeli. A to co po nich zůstalo obklopuje mračno nejasností.

Je to pyramida jako žádná jiná. Již na prvý pohled udivuje svým neobvyk-lým tvarem. Z kruhové základny, připomínající květ složený z deseti oblých listů, vyrůstá kužel s úzkými svislými žlaby mezi jednotlivými hřbety, obrovská hliněná bábovka, dosahující výšky dvanáctipatrového domu.  Na její stavbu bylo použito více než 300 000 krychlových metrů materiálů. Působí ovšem mnohem skromněji než stavby z kamene. Nezdobí ji velkolepé reliéfy ani sochy mytolo-gických postav. Nad jiné vyniká především svou tajemností. Už samotná existence této neobvyklé konické  pyramidy je  ztělesněnou záhadou. Četné výzkumy totiž spolehlivě dokazují, že v La Ventě, kde stojí, vlastně nikdy nemohla vzniknout. Tento osamocený ostrov uprostřed rozlehlých bažin neposkytoval žádný stavební materiál a především by na něm nedokázal přežít dostatečný počet lidí k realizaci tak rozsáhlého projektu.

„Bylo jednoznačně zjištěno, že oblast La Venty by nemohla při  tehdejším způsobu obdělávání půdy uživit více než čtyřicet pět rodin. Jejich příslušníci  by nedokázali vytvořit  tak obrovské stavby nebo jen dopravit k nim potřebný stavební materiál; přímo v lokalitě žádný kámen nebyl. Musel být dopravován ze vzdálenosti  téměř jednoho sta kilometrů. Uvážíme-li, že tažná zvířata, kolo a vůz v Americe neexistovaly  a všechno muselo být přepraveno nejdříve lidmi a potom po vodě, získáme představu o velikosti takového podniku a o množství pracovních sil, nutných k jejich zvládnutí." Napsal historik Fridrich Katz v díle Staré americké civilizace.

Jinými slovy řečeno něco tady nehraje. Buď přijmeme nějaké zcela netradiční řešení -  celé oblasti se neznámo proč od dávnověku říká Zátoka kouzelníků - a uznáme, že naše představy o minulosti  mohou být občas mylné nebo budeme zatvrzele lpět na oficiální verzi a pak jsme nuceni přiznat nezvratnou skutečnost, že na pobřeží Mexického zálivu stojí něco, co tam podle zdravého rozumu rozhodně stát nemůže.

MRAĆNO NEJASNOSTÍ

Olmékové se z neznámých důvodů rozhodli  právě pro toto místo i když jim to muselo působit obrovské nesnáze. Na ostrůvek v La Ventě nejprve navezli množství zeminy a upravili ho do potřebného tvaru. A pak se podle předem stanoveného plánu pustili do díla. Celý obřadní komplex má tradiční lineární tvar. Jeho jednotlivé součástí jsou spojeny dlážděnými cestami a vytvářejí téměř pět kilometrů dlouhou přímku.     Na jižním okraji obřadiště byly vztyčeny podivné kamenné monumenty, z nichž se vylínají lidské i mytologické postavy, obklopené nesrozumitelnými symboly. Archeologové je nazvali oltáři, ale sami uznávají, že je to chybné označení. Ve skutečnosti nikdo ani netuší co tyto obrovské skulptury představují a k čemu sloužily. Uprostřed stály nižší plošiny a rituální obětiště. Zvláštní význam muselo mít ohrazení z čedičových sloupů. Každý z nich byl vysoký tři metry a vážil dvě tuny. Archeologové jich napočítali přes šest set. Všechny byly dopraveny z lomu vzdáleného více než 100 km. Sloupy, stojící těsně jeden vedle druhého, vytvářely ohromnou palisádu, která   chránila čtvercovitý prostor. Uprostřed něj se nacházela, v době objevu již částečně zasypaná zeminou, čtyři metry vysoká a dva metry široká stela. Bohaté spleti reliéfů na jejím povrchu dominuje setkání dvou vysokých mužů v slavnostním oděvu a botách se zvednutou špičkou. Nad jejich hlavami se vznáší postava v poloze kosmonauta ve stavu beztíže. Na sobě má kombinézu a na hlavě přilbu. Co tento výjev znamená, se nepodařilo rozluštit. Na severu prostor uzavíraly tří obří kamenné hlavy. Jejich výška přesahovala dva metry a váha dvacet tun. Všechny se vyznačují širokými, ploskými nosy, masitými, téměř odulými rty a někdy i vystupujícími  čelistmi. Mají sebevědo-mý výraz příslušníků silné dynastie.

PLÁNOVÁNÁ ZKÁZA?

Život tohoto kvetoucího obřadního centra byl  ukončen tím nejnepochopitel-nějším způsobem. Stejně jako dítě, které nejprve řadu hodin vydrží stavět hrad z písku, aby ho pak jediným mocným kopnutím rozmetalo, stavitelé La Venty po čtyři sta létech usilovného budování své dílo z velké části zničili. Jakoby zde došlo k výbuchu náhlého násilí. Do některých obřích hlav, „oltářů" a velkých soch byly vysekané díry. Tisíce a tisíce podivuhodných uměleckých a kultov-ních předmětů z nefritu zmizelo ve zvláštních schránkách.  „A aby záhad nebylo málo, byly tyto předměty v řadách zakopány do země v dlouhých hlubokých brázdách. Brázdy byly naplněny několika vrstvami jílu, přičemž každá vrstva  byla z jílu jiné kvality a barvy - tisíce tun hlíny, dovezené sem z rozličných vzdálených končin. Ačkoliv to zní neuvěřitelně, brázdy byly na samém dně vyloženy tisíci destiček ze serpentinu, dalšího zelenomodrého  polodrahokamu. Všeobecně se má za to, že příkopy byly vyhloubeny právě proto, aby se do nich pohřbily ony vzácné nefritové předměty. Ale dláždění ze serpentinu  může naznačovat, že příkopy byly vykopány už dříve  za zcela jiným účelem, později se jich ale použilo pro cenné předměty:" Připomíná americký badatel Zecharia Sitchin.

Nikdo netuší z jakého důvodu byla La Venta tak podivně poškozena. Zcela jistě nešlo o nepřátelský zásah zvenčí. Dobyvatele by možná s chutí zničili symboly cizího kultu, ale rozhodně by se neobtěžovali sochy a posvátné předměty tak složitě a pracně zakopávat. Navíc některé místa byly označena, aby se k nim mohli jejich majitelé vrátit. Což dokazuje, že úkryty vybudovali samotní Olmékové. Nebylo to ale pod hrozbou nějakého nebezpečí. Vzácností jsou pohřbeny velmi pečlivě a ne ve spěchu. A navíc k plánované zkáze nedošlo jen zde. Podobný osud potkal i dřívější olmécká střediska v San Lorenzu a v Laguna de los Cerros.

STUDNY BOŽÍHO SVĚTLA

Nad některými zásahy zůstává rozum zcela stát. V jednom místě La Venty  byla vykopána hluboká studna o obsahu asi 500 metrů krychlových. Stavitelé její dno vyložili kamennými bloky a na jejich povrchu vytvořili nádhernou podlahu ze serpentinových destiček. A pak celou studnu zasypali.

Proč vynaložili tolik námahy? Žádný praktický důvod nás nenapadá. Byla studna hloubena jako součást nějakého tajemného magického rituálu? Něco se „zvrtlo" a proto ji zasypali? Jisté je, že rozhodně neměla být využívána k čerpání vody, takže jaký tedy měla účel? Plánovali stavitelé už od začátku, že ji ihned po dokončení zasypou?

Podobné studny byly objeveny v několika dalších lokalitách Mexika. Jedna se nacházela v Monte Albánu. Původně se soudilo, že nemá žádný smysl. Vypadala jako obyčejná díra v zemi. Později se ukázalo, že  je astronomicky orientována. Dvakrát v roce, koncem května a počátkem srpna, kdy slunce stojí v nadhlavní-ku, na krátký okamžik ozáří desku, uloženou na dně šachty.

Olmékové astronomii precizně ovládali, ale připomeňme si, že při stavbě své neobvyklé studny vykopali celkem 500 metrů krychlových zeminy. Vytvořili obrovskou díru v zemi, která na pozorování hvězd nebo slunce byla příliš široká a musela mít zcela jiný účel.  Zatímco astronomicky orientované úzké šachty zůstaly zachovány, tato byla po svém dokončení opět zasypána.  Proč, to se již asi nikdy nedozvíme.

POD KNUTOU PARADOXŮ

„O Olmécích víme, že se tetovali, vyholovali si lebky, brousili a černili si zuby,  zdobili se nosními kroužky, obřezávali chlapce, pokožku tváře zabitých nepřátel upínali na vlastní obličej, zpovídali se z hříchů, hráli míčové hry, legálně provozovali sodomii a používali kalendář s rokem o 18 měsících. Jen jediná otázka, týkající se Olmeků, je dosud sporná, totiž zda Olmekové vůbec existovali." napsal svým nenapodobitelným stylem Egon Ervin Kisch. Jeho trefná poznámka i po desetiletích nových archeologických výzkumů stále míří do černého. O Olmécích víme zdánlivě všechno a ve skutečnosti zhola nic. Vytvořili jednu z nejzáhadnějších civilizaci všech dob.

Byl  to národ obrovských paradoxů. Jeho příslušníci zcela nesporně chovali psy jen proto aby je snědli, a s velkou chutí se zakousli i do člověka. V kuchyň-ských odpadech v San Lorenzu byly nalezeny ostatky zajatců se stopami lidských  zubů na kostech. Ale zároveň ovládali astronomii a matematiku.  Jejich stavby jsou orientovány podle světových stran. Ze stříbřitého magnetovce vyrobili dokonale lesklé vypouklé zrcadlo s tenkou ručičkou, které bylo určeno ke geomagnetickým účelům. Je to vlastně první kompas  na světě.

Olmékové dokázali stěhovat nesmírně těžké předměty na velkou vzdálenost i v neschůdném bažinatém terénu. Většina z gigantických kamenných hlav, které vytvořili, váží přes dvacet tun. Všechny vznikly z čedičových monolitů, vysekaných v pohoří Tuxtla. Nalezeny byly ovšem až o sto kilometrů dále. Jak je tam jejich tvůrci dostali? Historikové tvrdí, že náklady byly přenášeny v rozměrných nůších. Desítky tun těžké monolity si ale nikdo na záda nenaložil. Tažení na sáních, kterým se tak často ohánějí egyptologové, je v bažinatém terénu holou nemožností.  Disponovali tedy Olmékové technologiemi o nichž prozatím nic nevíme? Jisté je, že transport tak hmotných předmětů jim nepůsobil žádné potíže. V lomech byly totiž nalezeno množství dalších ještě větších kamenných bloků, připrave-ných k výrobě nových monumentů. Tajemstvím zůstává i jakými neznámými nástroji kámen tak precizně opracovali.

Olmékové sehráli podobnou roli jako Sumerové v Mezopotámii nebo Číňané v jižní Asii. Jejich kultura ovlivnila téměř celou Mezoameriku. Potíž je ale  v tom, že i zde postrádáme pověstný „chybějící článek". Podobně jako v Mezopotámii nebo v Egyptě se i v Mexiku na pozadí zaostalé společnosti doby kamenné náhle, bez jakéhokoliv předchozího vzestupu, vynořuje vysoce rozvinutá civilizace. Její kněží uctívají složitý panteon božstev, bedlivě pozoruji oblohu, spolehlivě měří čas a vytvářejí neobyčejně přesný kalendář,  provádějí fascinující magické rituály. Nad krajinou se klenou obrovské pyramidy a v jejich blízkosti se rozkládají rozlehlá náboženská a obchodní centra. Umělci tvoří nesčetné množství nádherných soch. A také tady se do ucha vnucuje obehraná píseň.  To největší a nejúchvatnější bylo postaveno nejdříve. Pak úroveň postupně klesá jakoby vývoj  udělal čelem vzad. Společnost se postupem doby nerozvíjí . Naopak následníci původních stavitelů nestačí s dechem. Jak tomu  máme rozumět? Byli Olmékové ovlivnění jinou , daleko vyspělejší, možná nepozemskou civilizaci nebo si naprosto jedinečné schopnosti přinesli již ze svého původního, nám dodnes neznámého, domova a postupně je zapomínali?Vědci se stále nemohou shodnout, odkud vlastně Olmékové do Mexika přišli. Obývali nějakou, dosud neodhalenou  lokalitu v Americe nebo dokonce dorazili z jiného kontinentu?

POTOPENÉ MĚSTO

Někteří historikové se přiklánějí k názoru, že Olmekové byly předchůdci Mayů. Máme tedy zprávy o původu Olméků, hledat v mayských kodexech? Podle posvátné knihy Popol Vuh kmen Quicheů vyšel z místa, kde byla shromážděno množství jiných národů. „Bylo tam mnoho lidi. Všichni žili společně, nesmírné množství jich bylo a tak tam putovali, tam na východě. ... a byli tam ve velkém počtu  lidé černí i lidé bílí. Lidé různých tváří, i lidé různých jazyků, až bylo s podivem je slyšet... "

Ti všichni pobývali v zemi, která byla zcela zničena drtivou zkázou a proto ji museli opustit. „Není zcela jisté, jak se dostali přes moře. Jakoby ani moře nebylo, dostali se na tento břeh. Přešli po kamenech, vinoucích se v písku. Proto je nazvali „Seřazené kameny" a  „Rozryté písčiny", tato jména jim dali, když putovali přes moře; vody se před nimi rozestoupily, když přecházeli moře."

Nejbližším kouskem země z Yucatanu směrem na východ  je Kuba. Mohli právě odtud přijít Olmekové? Ještě donedávna by odpovědi bylo rozhodné ne. Jenže nejnovější archeologické objevy zcela změnily situaci. V roce 2000 se týmu kanadských výzkumníků podařilo nafilmovat ruiny záhadného města, utopeného na dně moře mezi Yucatanem a Kubou. Podmoř-ský robot , vybavený speciálním sonarem a kamerou, odhalil pyramidy, chrámy a řadu dalších velkých budov, které spojují široké silnice. Podle badatelky Pauliny Zelitské jde o ohromné struktury, jež mohly být centrem neznámé civilizace.  Podivuhodné město je vytvořeno z obrovských, otesaných a vyhlazených kvádrů. Jednotlivé bloky měří  na délku dva až šest metrů. Některé jsou převracené, mnoho jich pokrývá bílý písek, charakteristický pro tuto oblast. Budovy mají půdorys pravoúhlých tvarů i kruhu. Některé se stupňovitě zvedají vzhůru. Na jednom kameni kamera odhalila část nápisu v neznámém písmu. Výzkum pokračuje jen velmi pomalu. Ztěžují ho silné mořské proudy, zvířený písek a také nedostatek světla. Město leží v hloubce 650 metrů. Podle Zelitské potopené sídlo bylo součástí asi 150 km dlouhého úzkého pásu pevniny, který jako přirozený most spojoval Kubu s Yucatanem a byl zničen následkem nějaké přírodní katastrofy. V úvahu přichází zemětřesení, výbuch sopky nebo srážka s meteoritem.

„...stalo se to, když se země začala probouzet. Nikdo nevěděl,  co ještě může přijít. Padal ohnivý déšť, spadl popel, kamení a stromy se začaly sklánět k zemi. Skály a stromy byly rozbité... Bylo vidět lidi, kteří pobíhají sem a tam, jeden vrážel do druhého plní zoufalství se pokoušeli vylézt na své domy, ale domy se kácely a oni klesali k zemi chtěli vylézt na stromy, avšak stromy je ze sebe setřásly, chtěli utéci do jeskyni  jeskyně se však před nimi uzavřely.... zasypalo je na písečném mořském břehu - a tehdy se přivalily strašné vlny." Popisuje katastrofu Popol Vuh.

Lze připustit, že dlouhý úzký pás zničené pevniny se potápěl postupně. To umožnilo těm, kteří přežili přejít  na Yucatán po troskách, vyčnívajících nad hladinu. „Jakoby ani moře nebylo, dostali se na tento břeh. Přešli po kamenech, vinoucích se v písku."

TAJEMSTVÍ POD HLADINOU

Objevené potopené město jistě nebylo jediným sídlem této oblasti. Pátrání po dalších se připravuje. Snahu posílilo zjištění, že na dně jiné prozkoumávané oblasti se vyskytují obrovské, pravděpodobně uměle vytvořené trojúhelníky. Jejich původ se prozatím nepodařilo vysvětlit. Již v minulém století vzrušil veřejnost nález zdi pod hladinou u ostrova Bimini a nedávno se objevily zprávy o obrovském útvaru, ponořeném nedaleko Floridy. Těleso, zřetelně připomíná   pyramidu. Vyrůstá ze čtvercové základy o straně dlouhé 300 m a dosahuje výšky 240 m, což téměř o 100 m překonává Velkou pyramidu v Gize. Vrcholek je obrostlý korály a tak lze jen obtížně určit, zda jde o náhodný přírodní útvar nebo o uměle vytvořenou stavbu. Dosavadní výzkum přivedl archeology k závěru, že město potopené u Kuby, bylo zničeno před pěti až šesti tisíci léty.  Olmécký kalendář začíná záhadným datem, který v přepočtu představuje rok  3 113 př.Kr. Byl to rok zkázy jejich původního domova a začátek nové éry v Zátoce kouzelníků? Přinesli si představitelé této velmi vyspělé civilizace své vědomosti ze země, která skončila na dně oceánu?