MYSTERY FILM :: Arnošt Vašíček :: TRPASLIČÍ HUMANOIDÉ

V indonéské metropoli Jakarta byl poprvé  vystaven jeden z nejpodivnějších objevů všech dob. Velmi dobře zachovalé ostatky neznámých humanoid-ních bytostí šokují neobvyklým vzhledem a především svými rozměry. Nejmen-ší z mumifikovaných stvoření měří pouhých patnáct centimetrů.

Každý ze čtyř trpasličích tvorů svou vzpřímenou postavou zcela připomíná člověka. Poněkud delší ruce ukončují široké dlaně s notně přerostlými nehty. Tvář nese znaky lidských i zvířecích rysů. Výrazné oči nad plochým nosem pokrývají těžká víčka. Z pootevřených úst vyčnívají dlouhé špičáky. Kolmo k lebce postavené uši mají nepřehlédnutelně hranatý tvar. Z temene a  horní části hlavy vyrůstá mohutný pramen hustých černých vlasů, které jsou delší než celé tělo.

Jako jedna z prvních si tyto mumie mohla důkladně prohlédnout spisova-telka Marie Rivai z Prahy.  „Celé tělíčko pokrývají jemné světlé chloupky. Pohlavní mužské orgány zůstaly zachovány, právě tak jako oči, které ke mně hleděly mírně pootevřené. Zdálo se, že tvorové stále žijí. Překvapilo mě, že hlídači k nim položili zkumavky s krví."

ŽIVÍ MRTVÍ?

Historii objevu záhadných mumií obestírá více otazníků než poznání.  Traduje se, že nejmenší z nich,  pouhých 15 cm vysoký Jenglot - muž s tygří hlavou, byl nalezen na hoře Punokawan na východní Jávě. V roce 1819 se ho zde ještě živého ujal  domorodec Mbah Singo Gambrong. Jenglot prý pak bydlel v jeho příbytku a požíval pouze krev smíchanou s olejem jafaronu.  V roce 1972 byl objeven další podobný humanoid Betoro Karang - Muž z Boží skály. Měřil 17 cm a měl dvakrát tak dlouhé vlasy. Jeho ochránce pan Suradji z města Blitar s ním dokázal komunikovat a tvrdil, že Betoro Karang má zázračné schopnosti. Také toto stvoření požívalo pouze krev, olej a květy rostlin zvaných Telon.  Tato verze o původu mumii není, ale spolehlivě doložena. Jejich dnešní majitel Hendro Hartanto všechna čtyři miniaturní těla získal od skupiny mystiků, kteří se usadili na pláži Ngliyep poblíž Wlingi. Ti tvrdili, že  trpasličí tvory nalezli postupně v různých obdobích roku 1972. Nazvali je Begawan Kapiwiro, Bagawan Kapawiro, Betoro Karang a Jenglot, o němž se, neznámo proč, domnívají, že  je více než tři tisíce let starý. Jeden z nálezců Abas Sugiyono řekl, že objevená stvoření původně daleko více připomínala člověka. Jejich nehty a zuby se prý nepřirozeně zvýraznily až poté co měkká tkáň, původně o něco málo většího těla, se časem scvrkla. Lidovou domněnku, že tajemní tvorové jsou jakousi obdobou upírů, kteří k udržení životních funkcí potřebují lidskou krev, ale zcela nevyvrátil. Samozřejmě nepoletují v noci vzduchem a nehledají oběti,  jsou živí pouze „v duchu".  Pravdou ale je, že mumie jsme udržovali lidskou krví skupiny nula, kterou jsme získávali od Indonéského Červeného kříže. Každá obdržela jeden centilitr vždy po 35 dnech. Nekrmili jsme je, ale jednoduše jsme otevřeli lahvičku s krví vždy když nastal čas." Je to důvod proč jsou těla tajemných trpaslíků v tak dokonalém stavu a na-prosto nepodléhají rozkladu?

PODIVNÉ MLČENÍ

Získat informace od domorodých odborníků, kteří mumie zkoumali je téměř nemožné. Jako kdyby tajili hrozné tajemství, lékaři i vědci sveřepě mlčí. Zdá se, že podobná stvoření jim nejsou zcela neznámá, ale hovořit o nich je naprosté tabu.  Dr.Hemansyur, zástupce ředitele Lékařského ústavu Cipto Mangunkusumo, připustil, že jednu z mumii nechal ohledat a podrobil radiologickým testům. „Nevíme co je to, ale rozhodně popíráme, že tito tvorové nadále žijí ve stavu jakési letargie. Jejich těla jsou bezesporu mrtvá."

Mumie velmi podivně páchnou. Není to ale zápach rozkladu. Pod napjatou kůži se rýsuje dobře zachovalé svalstvo. Vlasy pevně drží v pokožce hlavy.  „ Původně, když jsme viděli tvář s vyčnívajícími zoubky, mysleli jsme si, že máme před sebou nějaký druh netopýra, který přišel o křídla. Vyloženě lidská postava nás ale vyvedla z omylu," dodal další pracovník ústavu Wioyno.   Oficiálně vydaná zpráva stručně potvrzuje zájem ústavu o mumie, ale vyhýbavě dodává, že podrobný výzkum může být zahájen až po obvyklých procedurách.

SPOLEČNÝ PŘEDEK?

Jsou mumie z Jávy neznámými zvířaty nebo důkazem o jakési prastaré, lidem příbuzné, trpasličí rase, přežívající na odlehlých  místech světa až do moderní doby?

Odpověď možná přinese zcela nedávný objev v centrální Číně. Tým paleontologů z Nothern Illinois University pod vedením Daniela Geba vykopal na dvou různých místech poblíž Šanghaje a na Žluté řece 45 miliónů let staré kosterní zbytky drobného savce. Kosti velké jako zrnko rýže patřily malinkaté poloopici  nazývané Eosimias. Zvířátko vážilo pouhých třicet gramů a dosaho-valo výšky srovnatelné s velikosti lidského prstu. Vědci se domnívají, že právě tento primát je chybějícím článkem v přechodu od zvířete k člověku a že to tedy byl jakýsi náš v pravém slova smyslu trpasličí předek.  „Jen málokdo předpokládal, že toto klíčové místo ve vývoji člověka zaujímala takhle malá opičí příšerka," řekl profesor Gebo. „Námi objevené kosti jsou zají-mavé především tím, že znázorňují jakousi mozaiku. Mají totiž znaky, vyskytu-jící se jak u nižších tak vyšších primátů."

Eosimias tak zřejmě zaplňuje dosavadní mezeru v evoluční teorii. Je beze-sporu nejmenším pravěkým primátem, který kdy byl objeven. Živil se hmyzem a nektarem z květů a zcela prokazatelně chodil po zemi po dvou. Byl-li předchůd-cem člověka, jak se domnívají vědci, nemohli se z něj v jiné evoluční linii vyvi-nout i trpasličí tvorové, jejichž mumifikované ostatky byly nyní nalezeny na Jávě? Na řešení této hádanky si  musíme počkat. Srovnávací výzkum obou nálezů  nebyl ještě proveden.