Před necelými osmi sty lety se v chudém benediktýnském klášteře v podlažicéch jakoby zázrakem objevuje velmi podivný rukopis. největší, jaký kdy na světě existoval. Podle legendy není dílem člověka, ale samotného ďábla. Tajemný původ knihy umocňuje zvláštní výjev. V prázdném prostoru mezi dvěmi identickými věžemi dřepí pekelná bytost. Její vzhled i oblečení se ale zcela liší od středověkých spodobnění satana.
Proč je tento neobyčejný obraz umístěn v blízkosti Zjevení sv. Jana, popisující poslední dny světa? Z jakých důvodů se právě zde zcela mění charakter kodexu; listy mají náhle ponuré zbarvení, pergamen je zčernalý? Co se nacházelo na několika dalších listech, které byly pečlivě vyříznuty? Kdo a proč je odstranil? Není či nebylo v knize ukryto varující proroctví o posledních dnech lidstva?
Sérii nevyřešených hádanek rozšiřují překvapivé archeologické nálezy u nás i za hranicemi. Pátrání po záhadách Ďáblovy bible tak vede i na přísně tajné jednání v podzemním městě křižáků, k vražedné sektě assasínů, k magickým obřadům templářských rytířů, na tajemný hrad císaře Fridricha II. a do starých benediktýnských klášterů.
Brožované vydání, barevná příloha, cena 199 Kč
Ukázka:
Ďáblova bible vznikla za podivných okolností, v podivný čas, a zdá se, že i na podivném místě. Podlažický klášter založil okolo roku 1150 šlechtic Vrbata a věnoval ho benediktýnům. Prvním opatem se stal bratr Hugo. Podle Františka Paláckého „Sto let po svém vzniku byly Podlažice nejchudší a nejméně známý klášter benediktýnský v Čechách."
Proslulý historik se jistě nemýlil. Ale pak tady něco nesedí. Na pergamen pro Ďáblovu bibli se spotřebovala kůže nejméně 160 oslů. Hotové jmění! Kde k němu chudí mniši přišli? A ještě jednu okolnost nelze přehlédnout. Ďáblova bible je souborem mnohdy velmi vzácných textů. Přepis každého z nich vyžadoval měsíce v některých případech i roky práce. Kdo spisy na tak dlouhý čas zapůjčil? Ztěží lze předpokládat, že všechny pocházely z jedné knihovny. Jak se je tedy podařilo získat pro odlehlý, bezvýznamný klášter?
Byla Ďáblova bible ve skutečnosti vytvořena někde jinde a podlažičtí mniši do ní jen dopsali údaje o svém bratrstvu? Nebo jsme našli další indicii, že její původ tak trošku zavání zázrakem, ne-li přímo sírou?
Na jaře roku 1421 husité podlažický klášter dobyli a vypálili. Na jeho místě dnes stojí kostel svaté Markéty. Archeologický průzkum v roce 2004 přinesl několik velmi překvapivých nálezů. V hlavní lodi původního gotického kostela se nachází záhadný objekt. Dno poměrně úzké podlouhlé jámy pokrývají koncentrické řady drobných, zčásti šikmých kůlových jamek. K čemu tento prostor sloužil není jasné. Co bylo zaraženo nebo stálo v oněch jamkách? Nepodařilo se najít žádný praktický důvod pro tak podivnou podzemní stavbu. Sloužila tedy k rituálním účelům? Přímo v areálu kláštera bylo odkryto šest desítek hrobů mužů, žen a dětí. Nelze připustit, že to byl hřbitov obyvatel okolních vesnic, to odporovalo přísným ustanovením benediktýnské řehole. Dva dětské hroby se dokonce nacházely přímo v rajské zahradě, kam měli přístup pouze řeholníci.
„I to je porušení pravidel řehole." Prohlásil vedoucí výzkumu Jan Frolík. "O podobné situaci v jiných klášterech nevím ani z vlastní zkušenosti ani z literatury." Zároveň potvrdil, že hroby pocházejí právě z doby, kdy klášter vzkvétal a byl spravován benediktýnskými mnichy.
Další dva tajemné hroby pokrývá kamenná deska. Co je pod ní není známo. Hroby dosud nikdo nezkoumal. Jestliže za normálních okolnosti nebylo možné, aby v areálu kláštera pohřbili ženy a děti, pak muselo jít o výjimečnou situaci. Bylo to východisko z nouze? Došlo k nějaké tragédii? Skonali všichni současně? Ale i pak se těla přece dala uložit někde jinde. Měly tyto ženy a děti nějaký vztah k mnichům? Nebo všechny zemřely při nějaké neobvyklé události uprostřed klášterních zdí? Byly ostatky pohřbeny na tak neobvyklém místě, aby o nich nikdo nevěděl?