Oceánem věčnosti putují Strážci duší. Vedení neomylnou prozřetelnosti, přicházejí na svět, aby chránili co má zůstat skryté a odhalili, co musí být zjeveno. Ve službách osudu berou na sebe lidskou podobu, ale jen vyvolení mohou spatřit jejich tvář. Spisovatel Armín a studentka Katka odhalují záhady současnosti, i ty, které dávno odvál čas. Tři napínavé detektivní příběhy, v nichž hlavní roli sehrává zlo pod rouškou nadpřirozena. Tajemství templu - Démoni noci - Madonin dar
Pevná vazba, barevná příloha, cena 249 Kč
Ukázka:
LEBKA
To zjištění ho zaskočilo. Hrad ve svých útrobách skrýval spletitý labyrint nízkých chodeb s klenutými stropy. Prolínaly se jedna do druhé, větvily a hned zase spojovaly nebo náhle končily ve skále. K čemu asi sloužily? Byl jim vůbec předurčen nějaký účel nebo měly pouze zmást případného vetřelce? Tušil, že smyslem tohoto gigantického bludiště je samotná cesta v temnotách, že je nutné projít v přísně určeném pořadí místo po místu a teprve pak člověk pochopí. Dostane se mu osvícení. Uvidí světlo ve tmě. Jeho duše se očistí a stane se vyvoleným. Smí převzít dědictví. Doufal, že nepůjde jen o duchovní statky. Osobně by dal přednost hmatatel-nější odměně. Zastavil se, aby srovnal dech. Vzduch byl těžký a vlhký. A všude vládlo ticho. Až děsivé ticho. Hřbetem plátěných pracovních rukavic si otřel pot z čela. Byl si jistý, že je po staletích první, kdo se dostal tak daleko. O prostorách v podzemí nikdo nevěděl. Ani on sám ne. Dokud nezískal tu mapu. Posvítil na ní baterkou. Zašlý list pokrývala spleť čar a znaků. Pomohly mu najít vchod a urazit první úsek. A doufal, že ho přivedou zpět. Pro jistotu dělal značky křídou. Vyrazil kupředu. Po pár krocích se ve stěně na pravé straně chodby otevřel nízký průchod. Na jeho dně se vlnily čtyři hrbolaté schůdky. Sestoupil po nich dolů. Jasné světlo baterky ozářilo malou komoru s hrubě opracovanými stěnami a zcela rovným stropem. Na protějším konci vystupovala z podlahy vysoká kamenná deska. Těsně vedle ní, zčásti opřena o stěnu, ležela lidská kostra. Zamířil k ní. V světelném kuželu viděl, že z desky vystupuje další znak. Sklonil se, aby ho očistil od nánosu prachu. Kdesi vrzly dveře. Ten zvuk ho vyděsil. Slyšel jasně a zřetelně táhlé skřípání. Něco těžkého se odvalilo. A pak se ozvaly kroky. Zkamenělý hrůzou, zůstal ohnutý nad deskou. Pokoušel se zjistit co se děje. Naslouchal tmě. Proud paprsků odkudsi zdola mu osvítil tvář. A on ji uviděl. Najednou přesně věděl, kde je. Nejstarší část hradu stála na kamenném ostrohu, vyrůstajícím vysoko nad ostatní budovy. I když sestoupil hluboko do nitra masivu, nacházel se stále pár metrů nad okolním terénem. Ostroh z jedné strany obtékala řeka, z druhé hraničil s nádvořím s kapli. Odtud byla k místu, kde se právě nacházel, přistavena malá, částečně do země zapuštěná, budova bez oken. Panstvo v ní kdysi uchovávalo ovoce, teď sloužila jako příležitostný sklad. Kolmá skála tvořila její zadní stěnu. Nikdo ale netušil co se za ní skrývá. Světlo k němu stoupalo malým hranatým otvorem, proraženým na úrovni podlahy. Pochopil, že je to jedna z ventilačních šachet, které odvětrávaly labyrint. Zvenčí jistě vypadala jako přírodní komín ve skále. Teď ústila někde pod stropem skladu. Pod ní se pohybovala Nelserová, zaplavena jasem, pronikajícím zvenčí dokořán otevřenými dveřmi. Viděl ji jak cosi hledá v hromadě materiálu, přivezeného k rekonstrukci kaple. Zhasnul baterku. Stále se neodvažoval pohnout. V hlubokém předklonu cítil jak mu dřevění tělo. Pronikavá bolest v zádech rostla. Nelserová nemohla najít pro co přišla. Přerovnávala plechovky a plastikové pytle. Bál se, že jí to bude trvat věčnost. Pokusil se narovnat. Jak přenesl váhu, prach pod jeho botami zakvílel. Otočila se po zvuku. Ostražitě zvedla hlavu vzhůru. Měl pocit, že se dívá přímo na něj. Prudce ustoupil do tmy. Byla to chyba. Zavadil o kostru. Rozpadla se na kousky. Slyšel suché chrastění kosti. Něco se koulelo po podlaze. Šramot Nelserovou znehybnil. Strnule zírala rovnou do šachty. Shora se na ní cosi s rachotem řítilo. Instinktivně vztáhla ruce před obličej a zachytila padající předmět. Podívala se na něj. Zařvala hrůzou. Světlo od dveří ozařovalo lidskou lebku. Její spodní čelist svíral visací zámek.
Náš svět není tak obyčejný, jak se zdá. Kdesi hluboko pod nánosem všednosti jsou ukryty stopy fascinujících tajemství. Útržky dávno odvátých dějů, minulost plná záhad a nevysvětlených okamžiků. Čekali bychom, že moderní věda jednou provždy skoncuje s nadpřirozenými jevy a tajemnými úkazy, že odhalí vše skryté a najde odpovědi na většinu vzrušujících otázek, ať již se týkají naší historie či současnosti. A je to přesně naopak. Jak se rozrůstá archeologický výzkum, přibývá nálezů s nimiž si nevíme rady. Čím více důmyslných přístrojů a technických postupů se používá, tím více se vynořuje nových záhad. Ve svých knížkách a filmech se pokouším dotknout alespoň některých z nich. Teď přibyly tyto stránky. Najdete na nich informace o novinkách z nakladatelství Mystery Film, tedy o tom, které knihy připravujeme k vydání, jaké hrané filmy či dokumenty právě natáčíme, články o záhadách i překvapivých objevech, a časem, jak doufám, i videosnímky, které natáčíme v různých koutech naší planety. Váš ARNOŠT VAŠÍČEK