MYSTERY FILM :: Arnošt Vašíček :: POSLEDNÍ PRINCEZNA

Již po celá staletí cestovatele, badatelé i dobrodruzi nejhrubšího zrna hledají slavný poklad Inků. Jeho cena je znalci odhadována na minimálně  pět miliard dolarů. Úsilí dosavadních expedic bylo marné. Doposud nikdo nezískal zlato ani mapu se zakreslenou skrýši prokazatelně nejbohatší klenotnice na světě. Nyní se však objevily nové stopy, které zcela překvapivě směřují do Polska a České republiky

Snaha získat neuvěřitelně obrovské poklady říše Inků se traduje od poloviny listopadu roku 1532,  kdy původně prostý pasák vepřů a později krutý dobyvatel Francisco Pizarro spolu s hrstkou unavených vojáků dorazil po úmorném pochodu do peruánské Cajamarcy. Právě zde v té době pobýval incký panovník Atahualpa. Pizarro jej lstivě požádal o schůzku, spojenou s hostinou na důkaz přátelství. Inka pozvání přijal, ale když se svou družinou dorazil do tábora Španělů byl přepadený a zajat. Aby si zachránil život a svobodu nabídl vězni-telům úžasný obchod. Slíbil, že místnost v níž jednal s Pizarrem, naplní do výše více než dvou metrů zlatem a navíc dodá dvojnásobné množství stříbra. Bylo to vůbec největší výkupné jaké kdy dějiny zaznamenaly. Lákavou nabídku Pizarro neodmítnul. Indiáni z celé říše začali do Cajamarcy svážet na lamách cennosti ze zlata. Nádherné klenoty, rituální a ozdobné  předměty, cihly a desky ze žlutého kovu naplnily postupně celý sál. Pizarrův sekretář Xerex uvádí, že výnos předsta-voval celkem 5 529 kilogramů zlata a asi 12 000 kilogramů stříbra. Ani toto úžas-né bohatství chtivým Španělům nestačilo. Atahualpa byl postaven před soud a popraven. Indiáni ihned zastavili přísun zlata a spěšně začali ukrývat své poklady.

UTAJENÉ BOHATSTVÍ

Proslulý několik stovek metrů dlouhý zlatý řetěz, který nechal zhotovit panovník Huayna Capac pro výzdobu náměstí v Cuzcu a který muselo nést více než dvě stě mužů, byl vhozen do jezera Urcos. Beze stopy se ztratilo i vybavení Chrámu slunce a přilehlé Zlaté zahrady. Jak uvádí jezuita otec Cobo , bylo to fantastické množství zlata v podobě rozměrných plátů, velkých soch a masivních předmětů. Je známo, že roční produkce těžby zlata činila v Peru asi 200 000 kilogramů. Kolik se ho asi nahromadilo za tři  staletí trvání incké  říše? Prvý popizarrovský Inka Manko II vysypal před španělského vyslance plnou nádobu kukuřice, sebral jedno zrnko a řekl: To je všechno, co si Španělé vzali ze zlata Inků" a pak ukázal na zbývající zrna a dodal: „A toto nám zůstalo."  Tato historka může nést pravdivou informaci. Nelze zapomínat, že Španělé do mnoha posvátných inckých měst nikdy nevstoupili. Slovutné Machu Picchu bylo  objeveno teprve v roce 1911 a až nyní na sklonku dvacátého století ohlásili archeologové nález dalších neznámých svatyní poblíž Cuzca.  Podzemí pevnosti Sacsayhuaman, hlubiny jezera Titicaca a další místa, považována za tajné klenotnice Inků, nebyla  nikdy prozkoumána.Tisíce tun zlata zůstávají dodnes ukryty v důmyslných skrýších. Cestu k části tohoto bohatství ukazují údajně zápis a mapa, která se dědily v královském rodu. Jisté indicie naznačují, že tyto nezbytné pomůcky k nalezení pokladu se nyní nacházejí v Evropě.

ŠOKUJÍCÍ OBJEV

Krátce po druhé světové válce byl totiž na hradě Niedzica v jižní části Polska učiněn pozoruhodný objev. Andrzej Benet, potomek šlechtického rodu Berzewiczů, získal testament na jehož základě v  prostoru vnitřní brány hradu odhalil skrýš  pod horním schodem a v ní část závěti incké princezny Uminy. Poslední žijící účastník této události Franciszek Szydlak na to vzpomíná: "V roce 1946 přijel  Benet, doprovázený svými přáteli a ženou. Zavolal policii, starostu, kapitána pohraniční posádky v Bochni a za přítomnosti těchto úřadů odkryl horní schod v bráně nad nádvořím. Pod schodem našel v písku  asi osmnáct centimetrů dlouhou olověnou trubku, která byla na obou koncích zaklepána. Benet z jedné strany trubku nožem rozkrojil, zevnitř vytáhl dvanáct šňůrek či řemínků na kterých byly navázány různé uzly a řekl nám, že to je písmo Inků - kipu v němž jeho předkové zapsali cestu ke královskému dědictví."

Jak se tyto záznamy v inckém písmu dostaly na zcela neznámý hrad v odlehlé části Evropy? Odpověď na tuto zapeklitou otázku  je prosycena roman-tickou láskou, ale také krví, utrpením a touhou po zlatě. Jeden z příslušníků  šlechtického rodu Berzeviczů, mladý Sebastian Berzewicz se v polovině 18.století vydal za dobrodružstvím do Peru. Zde se sblížil s Indiány, zamiloval se a dokonce si vzal za ženu inckou princeznu, přímou dědičku vladařského rodu Inků. Jejich dcera Umina, se provdala za dalšího člena královské rodiny, bratrance  legitimního následníka trůnu Tupaka Amarua II. Když v roce 1781 se Indiáni vzbouřili proti Španělům a povstání bylo krutě potlačeno, celá Berzewiczova rodina musela uprchnout do Evropy. Ale neměli štěstí. Po připlutí do Benátek,  je španělská tajná služba vypátrala. Uminin manžel byl přímo na ulici probodnut. Rodina mu vypravila jen spěšný pohřeb a Sebastian Berzewicz se svou dcerou a jeden a půl roku starým vnukem, mladým Inkou Antoniem prchali dále. Přes Maďarsko a Slovensko se dostali do Polska, kde nalezli úkryt na rodovém panství v Niedzici.

V MLŽNÉM OPARU DOHADŮ

Stále není zřejmé zda princezna Umina vlastnila mapu a popis cesty k skryté klenotnici Inků již při útěku z „Říše Synů slunce" a proto byla tak bezohledně Španěly pronásledována, anebo zda tento klíč k pokladu získala až po příjezdu do Evropy. Je prokázáno, že v Niedzici ji vyhledali tajní poslové z Peru a oznámili ji, že po smrti Tupaka Amarua II a zavraždění jejího manžela se stala dědičkou inckého trůnu. Zároveň princezně odevzdali další důležité dokumenty.

Jak vypátral Franciszek Szydlak, Umina část testamentu Inků zakopala pod práh brány. Zhotovila nákres svého úkrytu a uložila ho za oltářem kostela Svatého ducha v Krakově, jehož faráři tradičně spravovali písemnosti Berze-wiczů. Rada vyslanců z Peru odjela, ale jejich prozrazená přítomnost přilákala do Niedzice inkvizici a španělskou bezpečnostní službu.  Šest tajných dorazilo na hrad. Nalezli princeznu a když odmítla sdělit, kde schovala mapu, vyvlekli ji ven a zavraždili. Zřejmě se domnívali, že dokument spolkla a má jej uschovaný v útrobách, protože ji doslova rozpárali břicho dýkou. Když hradní stráž vrahy zahlédla, přestali mrtvolu pitvat a  uprchli.

Sebastian Berzewicz se bál, že Španělé budou chtít ještě více zneuctít a zničit  ostatky zavražděné Uminy. Proto, aby zmátl pronásledovatelé, uspořádal pouze fiktivní pohřeb.Tělo uložil do krypty a po měsíci ho převezl nejprve  do Červeného Kláštera na Slovensku a odtud do některého z rodových sídel na Moravě, kde Berzewiczové měli značné majetky. Svého vnuka,  Uminina syna svěřil pod ochranu svému bratranci Václavovi Berzewiczovi, kterého nalezl v Moravském Krumlově.

PÁTRÁNÍ POKRAČUJ

Mladý Inka Antonio vyrůstal u svého strýce  na Moravě a později se vrátil do Polska, kde se oženil. Posledním potomkem jeho rodu byl právě Andrzej Benet, který na základě rodinného odkazu vyzvedl schránku se zprávou. Jak víme byl v ní pouze zápis v uzlovém písmu, které se doposud nikomu nepodařilo roz-luštit.Mapa ve skrýši scházela. Ztratila se kdesi při krkolomném útěku z Peru anebo ji princezna  Umina pro jistotu uschovala jinde?

Samotný Andrzej Bennet později za záhadných okolností zahynul a jim objevený zápis Inků přitom zmizel. Znamená to, že jeho nálezce byl blízko rozluštění a musel být odstraněn? Anebo zde sehrála rozhodující roli starověká kletba, která údajně střeží tyto vladařské dokumenty? Je mapa, pokud vůbec existovala, doposud bezpečně ukryta? Nachází se, jak naznačují jisté indicie, v rakvi princezny Uminy kdesi na Moravě anebo na některém jiném sídle rodu Berszeviczů v Polsku, na Slovensku či  v České republice? Bude někdy objevena a spolu s ní i cesta k úžasnému pokladu Inků?