Především ve Východních Čechách se dochovaly četné legendy o fextech. Tyto výjimečné, obvykle velmi vysoké jedince, nebylo možné zabít nožem ani střelnou zbraní. Měli obrovskou sílu, dožívali se vyššího věku než ostatní lidé a jejich těla po smrti nezetlela.
Pojmenování fext vzniklo asi z německého kugel fest - odolný proti kulím. Věřilo se totiž, že tito, dneska bychom řekli, lidé s odlišnou genetickou výbavou, jsou svým způsobem nezranitelní. Jejich těla po bodnuti kopím či nožem nebo zásahu olověnou střelou nekrvácela a rána se rychle zacelila. Fextem se obvykle stal člověk, který se narodil v dvojitém plodovém obalu a ten pak nosil nebo si ho nechal zašít do podpaží.
Svatý Kryštof se narodil za blíže neznámých, neobvyklých okolností, jako velké chlupaté dítě. Rodiče mu dali pohanské jméno Reprobus - Odmítnutý. Postavou převyšoval pověstného obra Goliáše. Disponoval nepřekonatelnou silou a nebylo možné ho zastřelit. Když ho král Lýkie chtěl nechat popravit oddílem lučištníků, šípy se odrážely a neškodně padaly vedle stojící oběti.
V afrických pralesích přežívají poslední příslušníci primitivní etnické skupiny Nap-ram. Jejich těla jakoby pokrývala neviditelná ochranná vrstva. Šípy protivníků odskočí od kůže, jako kdyby se odrazily od velmi tvrdé překážky a nezanechají na ní sebemenší stopu poranění.
NETLEJÍCÍ PAGANINI
Čaroděj, mág a fenomenální houslista Nicolo Paganini si navlekl šat výjimečnosti už v okamžiku svého zrození a nesundal jej ani po smrti.
Paganiniho matka si přála, aby se jí narodil největší hudebník světa. Když 27. října 1782 porodila syna, těšila se z něj jen krátce. Chlapec krátce po porodu zemřel. Zatím co rodina připravovala pohřeb a sháněla rakev, Nicolo se probral z kataleptického spánku a žil dál. Záhy získal věhlas zázračného dítě. S uchvacujícím nasazením dokázal zahrát zpaměti i nejsložitější skladby a dokonce i pozpátku. Později o něm tisk napsal: „Hned prvými svými koncerty vzbudil senzaci a stál se nejdokonalejším hudebním fenoménem světa. Ovládal nejen techniku, způsobem naprosto nedosažitelným, ale vkládal do hry celou svou duši. V jeho rukou housle zpívaly, hrály, naříkaly, ječely a vzlykaly. Jeho hudbě ohromení posluchači nejen naslouchali, ale také ji zažívali a cítili hluboko ve své duši a duchu."
Paganini vzbuzoval obdiv i strach. Byl na kost vychrtly, jeho šlachami a zkroucenými žílami protkané ruce ukončovaly štíhlé dlouhé prsty v nichž hravě dokázal ohnout železný prut a přesto byly neuvěřitelně hbité a citlivé. Chodil nahrbený v nevzhledných šatech, vlasy mu padaly až na ramena ale z ustavičně bledého obličeje sálal žár démonicky uhrančivých oči.
Ženy to vzrušovalo. Houslista podléhal jejich kouzlu stejně jako síle hudby. Navzdory tomu, že trpěl tuberkulosou hrtanu, měl nemocné srdce a žaludek plný vředů spravedlivě dělil svůj život napůl mezi koncerty a milostnými pletkami. Tradovalo se, že unesl nezletilou dívku a jednu svou milenku dokonce zabil. Za své avantýry se nejednou zodpovídal před soudem. Když v květnu 1840 zemřel, církev mu pro jeho způsob života odepřela řádný pohřeb. Tělo bylo uloženo do umrlčí komory ve Villafranca. Obyvatelé sousedních domů v noci zaslechli nevysvětlitelné strašidelné zvuky, doprovázené kvílivým tónem houslí. Virtuos byl poté zakopán jak toulavý pes vedle rafinérie petroleje. Rakev nezůstala v neposvěcené zemi dlouho. Cosi ji doslova vytlačilo opět na povrch. Zděšení pozůstali převezli Paganiniho na ostrov Lérins a primitivně uložili. Papež podlehl jejich neustálým žádostem a povolil církevní pohřeb. Tři roky po smrti byl geniální houslista s poctami pohřben v Janově. Když o dvacet let později musela být jeho rakev otevřena, nalezené tělo bylo dosud vláčné, čas jej v ničem nepoznamenal, dokonce na tváři se stále zachovával sarkastický úsměv.
Náš svět není tak obyčejný, jak se zdá. Kdesi hluboko pod nánosem všednosti jsou ukryty stopy fascinujících tajemství. Útržky dávno odvátých dějů, minulost plná záhad a nevysvětlených okamžiků. Čekali bychom, že moderní věda jednou provždy skoncuje s nadpřirozenými jevy a tajemnými úkazy, že odhalí vše skryté a najde odpovědi na většinu vzrušujících otázek, ať již se týkají naší historie či současnosti. A je to přesně naopak. Jak se rozrůstá archeologický výzkum, přibývá nálezů s nimiž si nevíme rady. Čím více důmyslných přístrojů a technických postupů se používá, tím více se vynořuje nových záhad. Ve svých knížkách a filmech se pokouším dotknout alespoň některých z nich. Teď přibyly tyto stránky. Najdete na nich informace o novinkách z nakladatelství Mystery Film, tedy o tom, které knihy připravujeme k vydání, jaké hrané filmy či dokumenty právě natáčíme, články o záhadách i překvapivých objevech, a časem, jak doufám, i videosnímky, které natáčíme v různých koutech naší planety. Váš ARNOŠT VAŠÍČEK