MYSTERY FILM :: Arnošt Vašíček :: NEDOBYTNÁ ŠIFRA

V Knihovně vzácných tisků a rukopisů na Yaleské univerzitě ve Spojených státech je dnes uložen tzv. Voynichův rukopis. Toto unikátní středověké dílo je napsáno neznámým písmem, které se nepodařilo rozluštit ani nejúspěšnějším světovým kryptologům. Selhaly i pokusy s nasazením výkonného počítače. Záhadu umocňují stovky ilustrací neznámých rostlin, doposud neobjevených souhvězdí, podivných předmětů a zařízení. Není jasné, zda jde o dílo fantazie nebo zachycení nám neznámé reality. Vědci se shodují, že podvod lze vyloučit. Na to je dílo příliš dlouhé, dokonale zpracované a vzhledem k použitému množství pergamenu a drahých barev i velmi nákladné. Počet použitých znaků, četnost jejich opakování a spojování do „slov či vět“ dokazují, že nejde o náhodné seskupení grafemů, ale o text, sepsaný podle jistých gramatických pravidel.

K rozluštění šifrovaného rukopisu nebo alespoň k přibližnému pochopení jeho obsahu by přispělo odhalení autora. Doposud spolu soupeřily čtyři hypotézy. Podle nich jde o: vědecké dílo anglického učence Rogera Bacona, žijícího v 13. století, o dětský deník Leonarda da Vinciho, o podvrh alchymisty Edwarda Kellyho, který tak chtěl vymámit peníze z císaře Rudolfa. II., anebo o herbář doktora Jakuba Tepence, který císaře léčil. V letošním roce poprvé provedená radiokarbonová zkouška, ale určila, že rukopis vznikl někdy mezi roky 1405 až 1420. To všechny čtyři domnělé autory spolehlivě vylučuje.

V právě vydávané knize NEDOBYTNÁ ŠIFRA rozvíjí Arnošt Vašíček originální hypotézu, která odhaluje nejen, kdo byl autorem této nejzáhadnější knihy světa, ale s pomoci výkladů fascinujících kreseb, kterými je doprovázena, se pokouší se i o rozluštění jejího šokujícího obsahu. Ten, jak se ukazuje, skrývá pravděpodobně nejtajnější a nejpodivnější kapitolu naší historie.

Prahu prý založilo tajné bratrstvo Sat Bhai. Sedm mnichů putovalo tisíce kilometrů až indického Allahabadu, aby našli a překročili skutečný Práh. Co se za tímto pojmem skrývalo? Čím byla pahorkatina na řece Vltavě tak výjimečná? Nachází se zde něco, co nemá na světě obdoby? Až podezřelé velké množství stop a indicií potvrzuje, že bratrstvo přežilo v Čechách více než tisíc let. Patřil k němu i autor Voynichova rukopisu? Ukryl ve svém díle největší tajemství řádu? Zakreslil zde mapu, podle níž lze najít onen záhadný Práh?

Brožované vydání Barevná příloha Cena: 199 Kč.

Poštovné a balné neúčtujeme. Objednávky přes formulář Objednat nebo mysteryfilm@iol.cz

Ukázka:

NA VLNÁCH PODIVNA

Obdobný rukopis se nikde jinde nenašel. Jde o naprosto ojedinělé dílo, které si právem zaslouží titul nejzáhadnější knihy světa. Není jasné, jakou řeč písař použil. Nesrozumitelný text je vytvořen z unikátních glyphů. Jejich podoba neodpovídá ani jednomu ze všech známých písmen a symbolů. Je to uměle vytvořený kód nebo jde o písmo, vynalezené společnosti, o níž nic nevíme?

Svazek o rozměrech 16 x 23 cm nemá desky ani titulní list s obvyklými údaji o autorovi, místě a době vzniku. Je napsán na pergamenu husím brkem, inkoustem pěti barev. Původně ho tvořilo 272 stran. Neví se, kdy a proč více než tři desítky z nich zmizely. Poničil je čas?

Dochovaná část je v bezvadném stavu, nenese žádné stopy poškození ohněm, vodou ani stářím. Znamená to, že chybějící strany, kdosi záměrně odstranil? Pokud ano, proč? Obsahovaly šifrovací klíč nebo nějaké jiné závažné informace?

Podle ilustrací lze Voynichův rukopis rozdělit do šesti kapitol. První představuje velmi podrobné, do detailů propracované zobrazení rostlin. U každé je doprovodný text. Velmi to připomíná staré rukopisné herbáře. Jenže sotva zkušený botanik začne listovat jednotlivými stránkami, zachvátí ho panika. Neměl by se vrátit do školy? Ani jednu z rostlin nelze spolehlivě určit. Jejich květy a listy se liší od flory, kterou známe. Tak kde je autor viděl?

V další sekci „je zobrazen téměř úplný soubor jednotlivých znamení zvěrokruhu, množství kruhových nákresů znázorňujících Slunce, Měsíc a hvězdy a některé abstraktnější vyobrazení, kterým se říká kosmologické. K největším mystériím této části patří obrazec nápadně připomínající naši Galaxii pozorovanou ze vzdáleného vesmíru. Podobnost je skutečně zarážející. Jiná kresba vypadá jako mlhovina v Andromedě - jenže nakreslena z jiného úhlu, než jak ji vidíme ze Země.

Třetí oddíl spolehlivě vyráží dech. Skupinky nahých žen jsou ponořeny do nádrží s jedovatě zelenou tekutinou. Zdá se, že nejde o přírodní jezírka, ale uměle vytvořené nádrže. Někdy jsou vzájemně spojeny v patrech nad sebou. Ženy sjíždějí z jedné „obří vany“ do druhé jak po tobogánu. Jde o léčivé koupele v nějaké bylinné lázni? Nebo dokonce o fontány mládí, které zaručují krásu, zdraví, dlouhověkost a snad i nesmrtelnost?

Jedna z nahých žen má ve vztyčené ruce kříž. Souvisí tedy tyto procedury více s duchem než s tělem? Již od dob egyptských faraónů jsou mnohá starověká mysteria spojována s vodními obřady. Alespoň symbolické ponoření pod hladinu je nezbytnou součástí křtu. Někdy předcházelo korunovaci nového panovníka. Císař byl považován za zázračného rybáře, který vyloví rybu, v jejímž břiše je divotvorný kámen - symbol slunce.Pták Fenix shořel a znovu povstal v plamenech. Obřadní lázeň nahrazovala oheň. Splachovala staré, hmotou zatížené ego a zajišťovala zrození nového, duchovně vyspělejšího člověka. Proto ji přijala z a své i středověká alchymie, podstupovali ji rytíři před pasováním a stala se součástí zasvěcení nových členů tajných bratrstev.

Jsou bizarní koupelové výjevy ve Voynichově rukopisu odrazem podobných představ? Myslím, že ne. Ani na jednom z nich nenajdeme muže. I kdybychom připustili, že jde o kněžky nějakého kultu plodnosti nebo účastnice tajných mysterii, stále nevíme, proč jednotlivým scénám dominuje přemíra záhadných technických prvků. K některým nádržím vede složitě tvarované potrubí. Několik žen, stojí v něčem, co bychom snad mohli nazvat sprchovým koutem, jenže voda jim sahá sotva po kotníky, ruce mají vložené do jakýchsi trubic či bání, z jejichž obou konců cosi tryská. Je to nějaké tekutina, proud vzduchu nebo jakýsi druh záření? Někteří badatelé tyto útvary považují ta tepny a vnitřní orgány člověka. Jde tedy o „fantastickou cestu“ lidským tělem?

Na listu 79 žena s křížem v ruce, který spíš odhazuje, než vztyčuje, postává v nádobě, odkud tekutina potrubím padá dolů na další ženu. Ta leží na něčem ve tvaru gigantické „záchodové mísy“. V dlani svírá předmět, podobný velkému prstenu. „Voda“ se snáší ještě níž a přes další ženu v soustavě masivních trubic a jiné rozvody padá do jezírka, v němž rozpoznáváme „mořskou pannu!“, obklopenou čtyřmi podivnými zvířaty. Snad bychom to vše mohli chápat jako směs symbolů, jimž nerozumíme, ale krátké, často „jednoslovné“ popisky u těchto technických prvků, budí dojem, že jde o návod, že přes veškerý fantastický nádech, máme co do činění s přesným popisem konkrétní situace.