V tomto týdnu vychází beletristické zpracování nových dílů televizního seriálu Strážce duší. Hrdinové čtyř napínavých kriminální příběhů se pokoušejí nejen odhalit pachatele, ale i rozluštit velké otazníky českých dějin.
Oproti televizní verzi má kniha bohatší děj a obsahuje více zajímavých faktů i nevšedních hypotéz. Cena knihy v pevné vazbě a s barevnou přílohou je 265 Kč. Poštovné a balné neúčtujeme.
Ukázka:
Ústav historických bádání sídlil v třípatrové oprýskané budově na kraji malého městského parku. Jeho vedoucí, docentka Sirná si svou šéfovskou sesli rozhodně nevybojovala vstřícnosti, přátelským chováním a nekonfliktní povahou. Zdvořilostní fráze jí rodiče zjevně utajili. „Á sakra!" Zaklela, když se Armín s Nelserovou objevili ve dveřích její pracovny. „Pán Záhada a slečna Tajemná."Armín se nepřívětivým tónem nenechal zaskočit. „Zdá se mi to, nebo nás nevidíte ráda?" "Mám odpovědět upřímně nebo diplomaticky?" Popošla k nim a oběma podala ruku. „Buďte diplomat a já se pokusím uvěřit, že je to od srdce." Navrhnul Armín. Sirná se zasmála. „Dobře. Jsem ráda, že jste se zastavili a budu ještě radši, když se nezdržíte. Mám fakt dost práce."
Nelserová si uvědomila, že docentka musela být velmi atraktivní ženou. A i teď za prahem padesátky by mnoha mužům stála za ohlédnutí, kdyby ovšem tak usilovně nepohrdala svými půvaby. Stála před nimi nenalíčena, s neupravenými vlasy a brýlemi, které dávno vyšly z módy. Linie stále ještě svůdných křivek spolehlivě zastíral o dvě čísla větší pracovní plášť.
"Takže co po mně chcete?" Sirná se nervózně podívala na hodinky. „Všechno co víte o odsouzení Kateřiny z Komarova, o tom jaká zvěrstva prováděla na Karlštejně." vysypal ze sebe Armín. „Studovala jste přece její proces?" „A z hlediska práva jsem na něm nenašla nic neobvyklého. Jde o typický případ sadistické vražedkyně. Své služebnictvo krutě mučila. Některé dívky nechala celé hodiny viset za nohy hlavou dolů, řezala je nožem, sdírala z kůže a nakonec ubila k smrti." „Nemohlo v tom být něco víc?" Sirná proklála Nelserovou očima. „Tahle jatka jsou vám málo? Za těch skoro pět set let od časů, kdy Kateřina mordovala své poddané, se u nás nenašel sériový vrah podobného formátu."„Katka se chtěla zeptat na motiv," vysvětlil Armín. „Někde četla říkačku z té doby. Něco jako: Dál od Karlštejna, dál, lapků král zavolal..."Armín se obrátil k Nelserové. „Jak to vlastně bylo?" „Tam místo nás jiný morduje, krev panen pije a hoduje." Zadeklamovala Katka.
Sirná málem vyletěla z kůže. „Tohle jsou zdroje, z nichž čerpá spisovatel literatury faktu? Výměšky lidové tvořivosti! Nějaký váš kolega se toho popěvku chytil a vladyku Kateřinu označil za českou čachtickou paní. Ušlo mu, že utloukla i pár chlapů a pannám krev rozhodně nepila, ani se v ní nekoupala. Byla to nelítostná bestie, která ráda působila bolest bezmocným."
„Dobře," připustila Nelserová. „O koupele v asi krvi nešlo, ale nemohly ty vraždy být součástí nějakého magického rituálu? Nezabývala se Kateřina čarodějnictvím? "
„Tahle psychopatka? Vyloučeno. Jednala impulsivně. V návalu vzteku táhala služebnou za vlasy po komnatě. Pacholka shodila z mnohametrové výšky jen proto, že ji odmlouval. Kočku, která jí potrhala krajky, nechala zaživa stáhnout z kůže." Sirná cítila, jak se jí rozčílením rozpalují tváří. „Proč si sakra myslíte, že její řádění souviselo s nějakými čáry? "
"Protože možná uhranula soudce, který ji poslal na smrt," odvětil Armín.
Sirná měla v tomhle ohledu jasno. „Ale to přece tehdy dělal kdekdo. Každý odsouzený proklínal své katy. Vyhrožoval jim smrtí do tří dnů, do roka a do dne. Kroniky jsou plné podobných výroků." Chvíli váhala, zda by těm dvěma neměla něco nabídnout, alespoň židli, když ne kafe, ale pak tu bláznivou myšlenku zavrhala. Jen by to prodloužilo dobu návštěvy. Rozhodla se, podat o případu co nejvíce informací, co nejstručnější formou a kvapně se omluvit. „Tehdejší karlštejnský děkan Václav Hájek z Libočan chtěl to šílené řádění zastavit, a Kateřinu udal. Výslechy svědků začaly v půlce prosince roku patnáct set třicet tři. Celkem vypovídalo deset žen a sedm mužů." ¨
„To co řekli, se dochovalo?" přerušil Sirnou Armín. „Ano, výpovědi jsou zaprotokolovány." „Půjčíte mi kopie?" „A k čemu by vám byly?" Sirná nechápavě rozhodila rukama. „Armíne, v tom procesu nenajdete žádnou záhadu. Obžalovaná byla usvědčena ze čtrnácti vražd. Předseda komorního soudu Vojtěch z Perštejna ji proto už 23. ledna odsoudil k umoření hladem." „A ona svého soudce na místě proklela." Připomenula Nelserová. „ Kateřina zemřela ve věži Mihalka 15. března a Vojtěch pouhé dva dny po ní." Sirná se jen ušklíbla. „Náhoda. Nic víc než náhoda."„Další okolnosti to zpochybňují, " namítnul Armín.
Sirná nevěřila tomu, co slyší. „Vážně si myslíte, že Vojtěcha z Perštejna zabila kletba?" „Nebo něco jiného." Armín pokrčil rameny." Možná něco, co může být nebezpečné dodnes." „A vy věříte, že ve spisech o procesu najdete odpovědi na své otázky? Že z nich vyčtete pravou příčinu Vojtěchovy smrti?"Armín přikývnul. „Fajn." Ušklíbla se Sirná. „Takže předpokládáte, že my všichni, co jsme ty spisy zkoumali před vámi, jsme totální pitomci, že jsme přehlédli tak důležitou informaci. " „Třeba je vepsaná mezi řádky." Nadhodil Armín. "A čekala na vás?" Sirná nahněvaně odfrkla. „Nefandíte si až moc?" Armín se rozhodl nasadit vstřícnější tón. „Paní docentko, zabýváte se historii soudnictví. Posuzovala jste ty protokoly z hlediska tehdejšího práva. Nehledala jste skryté významy. " „Ale hledala a žádné nenašla." „Já bych se o to přesto rád pokusil." Zadíval se Sirné rovnou do očí. „Půjčte mi ty kopie, prosím. Jen na pár dnů." „Nevím, kdy se k nim dostanu." Sirná byla nalomena. „Tušila, že pokud neřekne ano, těch dvou se nezbaví. „Pokusím se."„Budu rád, když to půjde co nejdřív."Armínův hlas zněl naléhavě. „Proč ten spěch?" Sirná nedokázala zastřít svou podrážděnost. „Protože už za pár dnů bude Vojtěchova hrobka otevřena."
Náš svět není tak obyčejný, jak se zdá. Kdesi hluboko pod nánosem všednosti jsou ukryty stopy fascinujících tajemství. Útržky dávno odvátých dějů, minulost plná záhad a nevysvětlených okamžiků. Čekali bychom, že moderní věda jednou provždy skoncuje s nadpřirozenými jevy a tajemnými úkazy, že odhalí vše skryté a najde odpovědi na většinu vzrušujících otázek, ať již se týkají naší historie či současnosti. A je to přesně naopak. Jak se rozrůstá archeologický výzkum, přibývá nálezů s nimiž si nevíme rady. Čím více důmyslných přístrojů a technických postupů se používá, tím více se vynořuje nových záhad. Ve svých knížkách a filmech se pokouším dotknout alespoň některých z nich. Teď přibyly tyto stránky. Najdete na nich informace o novinkách z nakladatelství Mystery Film, tedy o tom, které knihy připravujeme k vydání, jaké hrané filmy či dokumenty právě natáčíme, články o záhadách i překvapivých objevech, a časem, jak doufám, i videosnímky, které natáčíme v různých koutech naší planety. Váš ARNOŠT VAŠÍČEK