Ten obřad vyráží dech. Pětice odvážných mužů se vyšplhá na padesát metrů vysoký sloup, jehož vrchol je opatřen otáčivou konstrukcí. Doprovázeni podmanivými zvuky flétny a hypnotizujícím rytmem bubínku se Indiáni modlí a vykonávají nezbytný očistný rituál. Po připoutání lanem a vykonání nezbytného náboženského obřadu se čtyři z nich vrhnou do prostoru. Zavěšení hlavou dolů a s rukama široce roztaženými krouží vzduchem a celkem třináctkrát obletí sloup, než se opět dotknou země.
O smyslu tohoto riskantního úkonu se vedou spory. Sloužil k uctění ptačího božstva, jak napovídá jedna letitá kresba? Anebo tento symbolický slet z výšin připomíná příchod čtyř bohů, kteří, podle legendy, přiletěli z kosmu a v rolích nebeských učitelů předali tehdy ještě notně primitivnímu lidstvu část svých znalostí?
V celém Mexiku se setkáváme s obrazy létajícího božstva. Skulptury v mayské pevnosti Tulum představují bohy, zavěšeny v nedůstojné poloze hlavou dolů. Je to snad připomínka, že přišli shora? A proč v jejich těsné blízkosti často zahlédneme jakési neznámé zařízení připomínající trysky anebo záď rakety?
V La Ventě je vystaven reliéf dalšího vesmírného poutníka. Jeho hlavu chrá-ní helma a ruka obsluhuje řídící páku. Jiné postavy jsou usazeny v oblých vzná-šedlech a vůbec se neliší od současného vzhledu astronautů. Na přes dva metry vysokém kameni je přesně zachycen pohyb ve stavu bez tíže. Postava
ve skafandru se vznáší ve vzduchu v poloze jakou důvěrně známé ze záběrů kosmonautů na orbitálních stanicích. Odkud asi získal autor reliéfu tuto jedineč-nou zkušenost?
Obdobné výjevy často překvapují technickými detaily, které by pro tehdejší kulturu měly být naprosto neznámým pojmem. Je až s podivem, kolik božstev je vybaveno přilbou a brýlemi, které byly vynalezeny mnohem později.
V malebné mexické vysočině se rozkládají ruiny přes 2 500 let starého kultovního města Monte Alban. Na ploše čtyřiceti km čtverečních jsou rozesety nesčetné chrámy, paláce, a pohřební komory. Stěny hrobu číslo 104 jsou hustě pokryty malbami. V průvodu kráčí několik osob. Většina z nich má lidské rysy a tradiční úbor. Uprostřed se téměř ztrácí malá a přesto tak zřetelná postava humanoida. Velmi výrazné oči hledí zpod průzoru přilby skafandru, která je soupravou hadic propojena s dýchacím přístrojem či snad zásobníkem potřebného plynu na zádech. Podoba bytosti připomíná spíše ilustraci soudobého vědecko-fantastického románu než starověkou malbu a klade před nás neodbytnou otázku: Setkali se původní obyvatelé Monte Albanu skutečně s tímto nepozemským tvorem anebo je malba pouhým výplodem fantazie?