MYSTERY FILM :: Arnošt Vašíček :: MEXICKÉ ZÁHADY

MEXICKÉ ZÁHADY

Cena brožované knihy s barevnou přílohou: 179 Kč.  Poštovné a balné se neúčtuje.

Ukázka:

Zkáza byla dokonalá, ale nikoli absolutní. Celá města zmizela v moři. Mnoho lidi zahynulo. Ti, kteří přečkali katastrofu putovali děsivou tmou; ve zmatku, hladoví a vyčerpaní, hledali nové útočiště. Čekali na úsvit, který nepřicházel. Sopečným popelem znečištěná atmosféra nedovolovala slunci políbit zraněnou zemi. Klíma se na čas prudce změnilo. Mrzlo a padaly ledové kroupy.  Při katastrofě ztratili oheň. Trápila je neustála zima a temnota. Modlili se, a vzývali slunce, aby se konečně ukázalo. Když po velmi dlouhé době znovu vyšlo, stalo se něco velmi zvláštního.

Popol Vuh říká doslova: „Než slunce vyšlo, povrch země byl vlhký a blátivý, dokud nevyšlo slunce. Nyní však slunce vyšlo a bylo podobné člověku. A jeho žár byl k nevystání. A to se ještě při svém zrodu ukázalo jen na chvíli a zůstalo na nebi jako zrcadlo. Určitě to nebylo slunce, které vidíme dnes…“

Jak rozumět tvrzení, že slunce bylo podobné člověku? Mělo jiný, ne klasicky kulatý, ale nepochopitelně podlouhlý tvar, třeba jako válec s výběžky, připomí-nající nohy a ruce, stejně jako některé současné kosmické sondy? To by ovšem, znamenalo, že Quichové na nebi pozorovali úplně jiné těleso. Další údaj to potvrzuje. Slunce se ukázalo jen krátce a zůstalo na nebi jako zrcadlo. Znamená to, že se lesklo a odráželo světlo? Nebo se tím rovnou říká, že bylo kovové? Proč byl jeho žár byl k nevystání? Jen proto že po dlouhém údobí tmy potřebovaly unavené oči znovu přivyknout dennímu jasu? O světle zde ovšem není řeč. Problémem byl nepředstavitelný žár. Možná tím není míněno přílišné teplo, ale jakýsi druh záření, které velmi nepříjemně  působilo na lidi. Byla to přirozená vlastnost tělesa nebo onen žár byl vyvolán uměle? Neobjevil se na nebeské klenbě nějaký cizí objekt? Nepřináší Popol Vuh v této pasáži nejstarší písemně zaznamenané svědectví o výskytu UFO nad Mesoamerikou?  Podporují tuto domněnku i další neobvyklé indicie? 

NOSITELÉ BOHŮ

Před tím než na  obloze začalo zářit neznámé  těleso, kmeny putující v temnotě, nesloužily bohům ani jim nepřinášely oběti. Lidé “jen pozvedali tvář k nebi a nevěděli, proč se dostali tak daleko, co tu činí.“ Pak se jejich vůdcové doslechli  o výjimečném místě nazývaném Tulan-Zuiva, Tulská jeskyně nebo také Sedm slují či Sedm roklí. Vydali se k němu.  „I dorazili všichni do Tulánu. Bezpočtu bylo lidí, kteří tam dorazili. Přišli v obrovských zástupech a spořádaně. A zde se objevili jejich bohové.“ Uvádí Popol Vuh. Příběh pokračuje poněkud zvláštní epizodou. Lidé se božstvům neklaněli, ale naložili si je na záda. „První z těch kabavuilů, božských podob, byl Tohil, to bylo jeho jméno, a Balám-Quitze (jeden ze čtyř prapředků a hlavních představitelů kmene Quiche – pozn.aut.) si ho vložil do truhlice na záda. A druhý kabavuil byl  Avilix, to bylo jeho jméno, a vzal ho Balam-Acab.“Také další bohy si vybraní jedinci naložili na záda.  Šlo tedy o nějaké dřevěné nebo kamenné modly, které nalezli v Tulské jeskyni?

Polský spisovatel Ryszard Winer je autorem svérázné hypotézy o příletu mimozemských bytosti velmi malého vzrůstu, které se vzhledem k tomu, že jejich těla byla uvyklá na jinou gravitaci,  nedokázaly samy pohybovat po naší planetě a musely být lidmi - „svými uctívači“ nošeny na zádech. Vzpomínka na takovouto neobvyklou přepravu „bohů“, doslova sedících na krku svého nositele, se dochovala v sakrálním umění a mýtech nejstarších náboženství světa. Kromě Sumeru, Indie a Egypta ji nacházíme také na jednom z nejvýznamnějších archeologických nalezišť Kolumbie v San Augustinu. V dávné minulosti byl tento kraj, rozložený  na širokých plošinách po obou stranách kaňonu tvořeného horním tokem řeky Magdaléna, obýván neznámou kulturou, která po sobě zanechala bezpočet monolitů, sarkofágů, skalních rytin a především udivující množství soch. Na ploše téměř  650 km čtverečních  jsou rozesety více než tři stovky figur lidí, zvířat a záhadných bytostí. Vědci se dodnes nedokázali shodnout kdo a kdy  Sán Augustin obýval. Nejsmělejší odhady předpokládají, že tohoto ceremoniální centrum se rozvíjelo  již okolo roku 3 100 př.Kr. Tedy zhruba v době, kterou Olmékové a Mayové považují za počátek svého kalendáře. Kým ovšem byli tvůrci tak rozsáhlého díla, nevíme. Stejně jako u Olméků se i zde objevuje velmi silný kult jaguára a také další prvky vykazují nápadnou podobnost s civilizacemi starého Mexika. Nezodpovězenou zůstává otázka, co anebo koho sochy představují. Jsou to modly a božstva anebo jednotlivé figury byly vytvořeny  podle reálných vzorů? Proč některé figury mají na uších sluchátka a v rukou nástroj připomínající péro, další svírají blesk jako symbol energie anebo disponují jinými technickými prvky, které by měly být zcela cizí době v níž sochy vznikaly. A proč někteří bojovníci nesou na svých ramenech další malou postavu. Je to názorné ztvárnění přepravy chůze neschopných božstev? Zatímco naprostá většina soch stojí na volném prostranství bojovníci s božstvem na zádech jsou vždy umístění v uměle vyhloubeném prostoru, jehož stěny i strop tvoří velké kamenné plotny. Je to připomínka Tulské jeskyně? Najdeme i další stopy, že kavabuilové byli spíše živými mimozemskými bytostmi než pouhými soškami?