Stará pověst vypráví, že na území Védů, v nepřístupném pohoří v oblasti Leanama žili velmi agresivní tvorové. Měli červenohnědou srst, křivé velice chlupaté nohy a byli vynikajícími lezci po stromech. Po zemi však chodili vzpřímeně.
Lovci se ostražitě plížili ztemnělou džunglí. Přestože kráčeli těsně za sebou a místy byli nucení se prodírat hustým porostem, nevydávali sebemenší šelest. Našlapovali neslyšně, jako kdyby krajinou pluly pouze jejich přízraky.
Sledovali jsme, jak zvolna, ale neúnavně stopují kořist, dorozumívajíc se přitom pouze posuňky, stejně tak jako to v od věků neměnném loveckém rituálu činili jejich předkové
Védové jsou ojedinělými troskami prvotních lidí. Posledních 400 příslušníků kmene obývá centrální a jihovýchodní část Srí Lanky. Ještě donedávna chodili zcela nazí, nebudovali žádné příbytky a spali na holé zemi. Živí se především lesními plody, jamovými hlízami a masem ulovených zvířat. Neznají sůl, kávu ani čaj, sladí pouze medem divokých včel. Žijí v dokonalém sepětí s přírodou. Neuctívají boha ani jiné nadpřirozené bytosti, nelekají se zlých duchů a nevěří v kouzla a zázraky. Své mrtvé nepohřbívají. Jednotlivé rodiny žijí odděleně, vzdálené od sebe často i několik hodin chůze. Spojují se jen, když jsou ohrožovány nadměrnými dešti a musejí na čas opustit své revíry a přesunout se do hor. Podle tradice kmen jen jednou jako celek vstoupil do války, aby se bránil proti neustálým útokům divochů, napůl lidí napůl zvířat, jménem Nittaewo.
Horní polovina jejich těl připomínala člověka. Krátké a silné ruce s širokými dlaněmi byly opatřeny dlouhými zahnutými drápy, umožňujícími trhání potravy, především veverek, zajíců a ještěrek. Jako jedinci nebyli Nittaewo schopní ulovit větší zvíře, proto se sdružovali do malých tlup, které kořist obkličovaly a pak ji utloukly kyji. Takto dokázali dopadnout i krokodýla.
Nittaewo se nikdy neodvažovali k moři, ale raději zůstávali skryti v lesích na úbočích hor. Často se uchylovali do jeskyni anebo pod sklaní převisy. Někdy také spali na plošinách, zhotovených z větví v korunách stromů. Jejich hlasivky vydávaly zvuky podobné ptačímu štěbetání, hvízdání anebo vytí.
Přátelští Védové této primitivní řeči rozuměli, nebyli však schopní se svými bojovnými sousedy žít v míru. Nittaewo v tlupách sestupovali se skal, kradli Védům maso, sušené na slunci, a krutě trestali případný odpor.
Neustále prolévání krve přinutilo Védy k odvetnému úderu. Využili svých zkušenosti z lovu a uspořádali na nepřítele hon. Nittaewo byli obklíčení a zahnání do jedné velké jeskyně. Před jejím vchodem Védové navršili hromadu dřeva a zapálili ho. Oheň udržovali po několik dnů, až si byli jistí, že všichni zajatci jsou udušeni. K této události došlo zřejmě okolo roku 1775. Ironii osudu samotní Védové z Laenama o několik generací později vymřeli a s nimi se ztratilo i tajemství neznámé jeskyně. Přesto existuje naděje, že její poloha bude vypátrána.
První cenné údaje získal v roce 1886 Hugh Nevill po rozhovoru s Védem jménem Koralia. Jeho zprávu na počátku minulého století potvrdil Frederick Lewis, který hovořil s védskou rodinou, jejíž předkové se zúčastnili vyhlazení Nittaewo. Usilovně se pak vyptával i v mnoha dalších lokalitách a byl překvapen shodou sesbíraných údajů.
"Je těžké zavrhnout tyto pověsti jako výmysly vyprávěné s obvyklým vyšperkováním charakteristickým pro mystické bytosti, jestliže jsou do všech podrobnosti potvrzovány vyprávěním lidí od sebe velice vzdálených a nemajících potuchy o tom, co o Niettawo již řekli jiní."
Vědeckého výzkumu se ujal profesor Edinburghské univerzity Osman Hill. Připustil existenci Nittaewo a vyslovil přesvědčení, že se jedná o přežívajícího Pitekantropa z Jávy, němého hominida, stojícího na vývojovém žebříku mezi moderním člověkem a antropoidními opicemi.
Kapitán A.T.Rambukwell uspořádal expedici, která se pokusila nalézt jeskyni upálených. Prozkoumal řadu slují a objevil v nich kostry zajíců a veverek, páteře ještěrek, varanů a krunýře želv, které bývaly obvyklou potravou Nittaewo, ale rozhodující důkaz nenašel.¨
Z knihy NA LOVU ZÁHAD
Náš svět není tak obyčejný, jak se zdá. Kdesi hluboko pod nánosem všednosti jsou ukryty stopy fascinujících tajemství. Útržky dávno odvátých dějů, minulost plná záhad a nevysvětlených okamžiků. Čekali bychom, že moderní věda jednou provždy skoncuje s nadpřirozenými jevy a tajemnými úkazy, že odhalí vše skryté a najde odpovědi na většinu vzrušujících otázek, ať již se týkají naší historie či současnosti. A je to přesně naopak. Jak se rozrůstá archeologický výzkum, přibývá nálezů s nimiž si nevíme rady. Čím více důmyslných přístrojů a technických postupů se používá, tím více se vynořuje nových záhad. Ve svých knížkách a filmech se pokouším dotknout alespoň některých z nich. Teď přibyly tyto stránky. Najdete na nich informace o novinkách z nakladatelství Mystery Film, tedy o tom, které knihy připravujeme k vydání, jaké hrané filmy či dokumenty právě natáčíme, články o záhadách i překvapivých objevech, a časem, jak doufám, i videosnímky, které natáčíme v různých koutech naší planety. Váš ARNOŠT VAŠÍČEK