MYSTERY FILM :: Arnošt Vašíček :: BRÁNA ANDĚLŮ

V roce 1584 dorazil do Prahy záhadný cizinec. Prováděl četné zázraky, dokázal prý rozmlouvat s anděly,a věštil budoucnost tak neomylně jako jiní lidé vzpomínají na včerejší den. Svými neobyčejnými kousky uchvátil i samotného císaře Rudolfa II. Oba muže možná spojovalo daleko víc než prozrazuje oficiální historie.

Tajemným mágem byl anglický alchymista a okultní badatel Edward Kelley.  Téměř vše co o něm víme, může být pravda i lež. Podezření, že šlo o obyčejného podvodníka, ale neobstojí. Kelley jistě nebyl žádný hlupák. Stýkal se s největšími učenci své doby a ti by se nedali oklamat lacinými triky. Pokud vše, co předváděl, bylo pouhou iluzí, pak by mu mohl závidět i sám David Cooperfield.

Kelley pilně, k údivu dvora i pražských velmožů, prováděl transmutace. Před svědky měnil olovo ve zlato. Používal k tomu tinkturu či prášek, který prý takřka zadarmo získal v jednom hostinci ve Walesu. Hrob místního biskupa byl totiž vyloupen. Jakási chátra uvěřila, že v rakvi nalezne poklad. Duchovní byl ale pohřben pouze s knihou a dvěma koulemi ze slonoviny, naplněnými červeným a bílým práškem. Lupiči nechali obojí na místě. A Kelley vše získal. Kniha popisovala alchymistické postupy a prášek byl iniciátorem proměny kovů.

Císař Rudolf II. zpočátku Kelleyho zahrnoval přízni. Doufal, že z něj vymámí recept na výrobu kamene mudrců. Alchymisté věřili, že tento zázračný prostředek promění jakýkoli kov ve zlato a tekutina, v níž byl alespoň na chvíli ponořen, dokáže vyléčit i smrtelnou nemoc a vrátit ztracené mládí.

PODEZŘELÉ UTAJENÍ

Snaha získat elixír života možná stála v pozadí jedné další nevysvětlené záhady. Rudolf II. prý v posledních létech svého života nechal zřídit tajnou alchymistickou laboratoř. Nikdo neví, zda je to jen pověst nebo laboratoř skutečně existovala. A pokud ano, kde ji máme hledat.  Americký badatel Bolton uvedl, že šlo o dvě propojené místnosti v staré kamenné budově, která původně sloužila jako přístřešek pro královské kočáry.  Stavební písař pražského hradu v roce 1609 napsal: „Při přestavbě věže Mihalka a sousedních budov ve Vikářské uličce byla také vystavěna dřevěná chodbička k novému laboratoriu Jeho císařské Milosti."  O autentičnosti tohoto záznamu se nedá pochybovat. Takže je nutno pátrat tam?

Přehlédnuta zůstala jedna zvláštní okolnost. Proč byla laboratoř utajena? Císař přece podporoval alchymisty naprosto otevřeně. Přijímal je na hradě a sám rád navštěvoval jejich dílny. Obrovské výdaje, které do alchymistických výzkumů vložil, jsou spolehlivě historicky doloženy.  Proč se najednou rozhodl jednu z laboratoří utajit?  Měl v ní pracovat někdo, s kým se oficiálně nemohl stýkat?

NA ÚTĚKU

A to nás přivádí k možná šílené, ale přece jen ne zcela nemožné hypotéze. V roce 1591 Kelley v souboji zabil svého soka. Císař ho musel odsoudit.  To co následovalo, připomíná akční film. Vězeň je mučen na Křivoklátě, aby vydal tajemství kamene mudrců. Neřekne nic. Pokouší se o útěk. Provaz, na kterém se spouští z věže Huderka se přetrhne. Kelley si zlomí nohu tak, že musí být amputována. Na přímluvy spřízněných šlechticů dostane od císaře milost.  Záhy  ho ale opět uvrhnou do vězení, prý kvůli dluhům. Nový útěk připraví Kelleyho o další nohu. Bolest ho prý přinutila vypít jed. Zvěst o jeho smrti se šíří, dokonce dorazí až do Anglie, ale alchymistův hrob nikdo nikdy neviděl. Zato se objevuje zpráva, že Kelley byl spatřen živý v Praze, čtyři roky po své údajné smrti. Nemohl tedy svůj tragický konec jen předstírat, aby unikl pronásledovatelům a mohl se dál zabývat svým bádáním? A nenašel podporu pro své inkognito u samého císaře? Je pouhou náhodou, že podle pověsti také on vlastnil utajenou laboratoř? Není to odraz jedné a té samé skutečnosti? Důkaz, že císař stavěl dílnu právě pro Kelleyho?

ZÁZRAČNÉ UZDRAVENÍ

V posledních létech svého života byl Rudolf II. velmi nemocný. Nálezy na kostech dokazují, že trpěl syfilidou. Trápily ho deprese a hysterie.  Jeho bratr Matyáš toho využil a chtěl se zmocnit trůnu. Tvrdil, že císař je šílený. Příbuzní mu uvěřili a podpořili jeho nástupnické ambice. V roce 1608 Matyáš připravil Rudolfa o Uhry, Rakousy a Moravu.

Císař byl posedlý myšlenkou, že získá zpět ztracená území a pomstí se bratrovi. A to mohl, jen když se uzdraví. Nutně potřeboval zázračný lék. Nemohl již ovšem podporovat armádu alchymistů. Docházely mu peníze, jeho dluhy stále rostly. Musel vsadit na jednoho koně. Mohl jim být Edward Kelley?  Nabízím jednu historku místo odpovědi.

V září roku 1584 se při lovu těžce zranil císařův nejoblíbenější pes, křepelák Hans. Raněný kanec mu vyrazil oko a roztrhl hruď až k samému srdci. Pes měl být utracen, aby se netrápil. Kelley, který v té době působil u dvora teprve pár týdnů, sebral psa s příslibem, že ho za pár hodin vyléčí a dokonce mu vrátí zrak. Nazítří i s Hansem vtrhli k císaři. Pes radostně běžel k své pánu, a otíral se o něj vlhkým čumákem Komoří Lang o tom zanechal svědectví: „Císařská milost si velice bedlivě rozradostněné zvíře prohlížela. Ani stopy po zranění pravého oka, ani stopy po šití rány na hrudi.  Obě psí oči byly jasné a bez zranění, rozzářené touhou při přítomností svého pána"  Rudolf II. zřejmě věřil, že Edward Kelley je schopen připravit živou vodu a s její pomoci uzdravovat nemocné a omlazovat umírající. Sám na sobě to ale již nezažil.